close

Hlavní menu

             

Hannah Grant podporuje

Cesta kolem "půlsvěta" - Malajsie

Je to zhruba měsíc od doby, co jsme s Discover Now vyrazili na cestu kolem "půlsvěta” a je na čase vám o ní opět trochu povyprávět.

Po příjemném asijském přivítání a rychlozastávce v Bangkoku nás čekal let do Kuala Lumpur a 3 týdny v Malajsii – v zemi, o které jsme dopředu mnoho nevěděli a byli jsme připraveni nechat se překvapit.

Hned po příletu jsme zjistili, že skutečně téměř celou zemi pokrývá džungle a tropické klima přináší každodenní srážky, které ale nemají dlouhého trvání. Naše první kroky zamířily k Forest Eco Parku přímo v centru Kuala Lumpur, což je od roku 1906 nejstarší chráněná džungle v Malajsii. Po této první návštěvě pralesa a procházce v korunách stromů jsme zamířili k pamětihodnostem hlavního města, což vyvrcholilo návštěvou Petronas Towers – nejznámější dominanty města, která je za dne dost působivá a za tmy snad ještě o několik bludišťáků více.

Petronas Towers měří 452 metrů, což z nich dělá nejvyšší dvojici budov na světě. Kuala Lumpur nás na první pohled zaujalo svou multikukturní rozmanitostí, kdy vedle sebe ve zdánlivém klidu žijí obyvatelé různých kultur, národností a vyznání. Naše základna se nacházela v Chinatownu, což je centrum nejen čínských kýčů a suvenýrů, nýbrž i dobrého a levného pouličního jídla, krásných hinduistických a buddhistických chrámů, skrytých barů s neuvěřitelně dobrými (ale i drahými) drinky a překvapivě i kaváren s hodně dobrou kávou, která svojí kvalitou šlape na paty nejedné pražské hipsterské kavárně :-).

Po prozkoumání hlavního města jsme vyrazili zrelaxovat naše mozky unavené prací na ostrov Pangkor, kde nejsou téměř žádní turisté. Koho je tu však hodně, tak to jsou místní zuborožci a opice. Na tomto ostrově se nedá dělat prakticky skoro nic jiného, než ležet s knihou na pláži v houpací síti na Coral Beach a večer si zajít na grilovaného tuňáka za pár korun. Tedy vlastně ne, že by člověk nemusel dělat vůbec nic – museli jsme bojovat s opičími gangy (jejichž početní převaha pro ně byla zásadní výhodou) a bránit si naše území na pláži, a hlavně své věci. I když neradi, tak musíme uznat těsnou porážku a říct, že makakové v Malajsii opravdu nejsou žádné roztomilé opičky a je lepší se jim vyhnout – tato zkušenost je opakovaná a ověřená u několika zdrojů :-).

Odpočinutí jsme poté vyrazili zdolat 272 schodů, které vedou do největšího jeskynního chrámu v Malajsii – Batu Caves, což je zároveň jedna z nejdůležitějších hinduistických památek mimo Indii a do kopce k jeskyni uvidíte funět vedle sebe davy věřících i turistů. Po výstupu schodů k hlavní chrámové jeskyni se za odměnu naskytne úžasný pohled na jedné straně na město se 43 metrů vysokou pozlacenou sochou lorda Murugana a na druhé straně dovnitř samotné jeskyně s chrámem, několika oltáři a netopýry.

Příjemné osvěžení od tropického klimatu, charakteristického především slovy vedro a vlhko, nabízí čajové plantáže Cameron Higlands ve středohoří státu Perak. Místní skotská firma BOH zde mechanicky sklízí čaj na rozsáhlých plantážích a veškerý čaj, který se zde vypěstuje, se tu také zkonzumuje (prý proto, že je tak strašně dobrý, že se o něj nechtějí s nikým dělit) a tak se s ním v zahraničí nesetkáte. Přírodním unikátem je také Mossy Forest, jedinečné klimatické prostředí člověkem nenarušeného lesa, kde se daří mnoha rostlinným a živočišným druhům, především mechu, mechu a mechu.

Další kamínek do mozaiky s názvem „pestrost Malajsie“ zasadil ostrov Penang. Naším cílem zde byla procházka po městě George Town, jehož centrum s mnoha koloniálními budovami a pestrou graffiti výzdobou je i na seznamu UNESCO. Zde můžeme konstatovat, že oprávněně a s touto nominací nemáme za Discover Now problém. Poté jsme vyrazili do nejmladšího národního parku Taman Negara Pulau Pinang, který byl založen v roce 2003. Tento park nabízí zdarma dvě hlavní možnosti treků, my se rozhodli pro trek k majáku Muka Head z roku 1883. Výhled z něj na ostrov a národní park stál i za následný úžeh poloviny našeho dvoučlenného týmu. Druhý člen, který náročné teplotní podmínky překonal, se následující den ještě zúčastnil kurzu vaření tradičního malajského pokrmu Ayam Panggang se Sambal beans a dezertu Lepat Pisang.

Posledním ostrovem, který jsme v Malajsii navštívili a který jsme ani původně neměli nadepsaný v našem plánovacím notýsku, ale spousta místních, ale i zahraničních cestovatelů, které jsme potkali, nám ho doporučovala, bylo Langkawi. Tento ostrov na severu Malajsie, kousek od hranic s Thajskem je zároveň bezcelní zónou (tudíž srdce členů klubu milovníků levného plechovkového piva zaplesá) a častým turistickým cílem. Překvapilo nás ale, že i tak byly nádherné bílé pláže oblasti Pantai Cenang prakticky prázdné a ostrov byl skvělým místem nejen k odpočinku, ale i ke sportovnímu vyžití. Nicméně z předchozí zkušenosti jsme se nepoučili a po několika hodinách na přímém slunci tentokrát na úžeh odpadla druhá polovina našeho týmu.

Po rozloučení s Malajsií nás před cestou na Nový Zéland čekaly ještě dvě krátké zastávky – Singapur a Melbourne, dvě metropole, které nás překvapily nikoliv tím, že by zde bylo draho, (to jsme totiž věděli předem), ale tím, jak dobře jsme se zde cítili. Obě dvě města kladou velký důraz na přírodu, zeleň a parky v městském prostředí a tím se stávají pro své obyvatele příjemnějšími místy k životu. Za doporučení podtrhnuté zeleným zvýrazňovačem stojí především úžasná botanická zahrada Gardens by the Bay v Singapuru a oblast St. Kilda v Melbourne.

Tento článek už píšeme za deštěm smáčeným oknem kavárny v novozélandském Aucklandu, tak uvidíme, zda se počasí umoudří a my získáme i další postřehy z cest a kempování po Zélandu, než jen dojmy z místní výborné kávy...

Zdraví vás Monika a Ivoš