close

Hlavní menu

             

Cesta kolem "půlsvěta" - Nový Zéland

Nový Zéland je cílem a často i snem cestovatelů z celého světa. Chceme vám zde předat naši vysoce subjektivní zkušenost, kterou jsme si odtud mezi těmi tisíci turisty a cestovateli odnesli my.

Pokud jsme o Tahiti psali jako o konci světa, tak dva hlavní ostrovy Zélandu leží na předměstí tohoto konce, 4155 km od Austrálie a 4803 km od Jižního pólu. O často skutečně dech beroucí kráse a neuvěřitelné rozmanitosti přírody, která se zde nachází, bylo popsáno již mnoho papíru. Ani Discover Now nechce zůstat pozadu a přidává své skromné polínko do lesa textů.

Před cestou na Zéland jsme si všimli na této webové stránce textů Máři, který je skutečný dobrodruh v pravém slova smyslu a přechází oba ostrovy pěšky – respekt, držíme pěsti. Po přečtení jeho zápisů z putování jsme se nicméně rozhodli neopičit se a půjčili jsme si na cestování po ostrovech automobil.

Na cestování po ostrovech jsme měli pět týdnů s rozvržením jednoho týdne na Severním ostrově, cimrmanovského úkroku stranou na týden na Tahiti a čtyřech týdnů na Jižním ostrově. Tam jsme většinu nocí trávili v kempech a musíme spokojeně konstatovat, že nás vždy podržel stan Hawke 2 od Hannahu. a to při jakémkoliv počasí, které – jak Mářa jistě potvrdí – může být značně proměnlivé.

Říká se, že na Novém Zélandu je nejkrásnější příroda na světě. Před cestou bychom vám s lehkou shovívavostí v hlase řekli, že tohle se přece nedá určit a každý kout naší zeměkoule (a že jich Discover Now již navštívil, především na Pelhřimovsku…) má svoje jedinečné kouzlo. Nový Zéland nám ale nedal nejmenší šanci toto přesvědčení si udržet, nikde na světě nenajdete takovou koncentraci přírodních krás – hor, řek, vodopádů, lesů a nekonečných možností k trekování. Navíc o hudební podkres se neustále stará ptačí umělecký orchestr za doprovodu papoušků Kea, pozorován líně se válejícími lachtany na pobřeží.

(Nový Zéland, Nelson Lades)

Že je Nový Zéland daleko a má nádhernou přírodu, to už víme, zároveň má poměrně řídkou hustotu osídlení (14 ob./ km2) a počet oveček mnohonásobně převyšuje počet lidí. Možná i právě proto přitahuje zvláštní lidi, kteří na ostrovy míří. Pár takových jsme potkali. “Zvláštní” je pro nás synonymem slova “pozoruhodný” i když často se do výkladu míchá i slovo “střelený”. Jak jinak popsat 72letého Werneho, který po tři měsíce s neutuchajícím elánem zdolává ostrovy na kole a když nezvládne dojet do kempu, schoulí se v lese. Nebo Filipa, který skončil na svoje 40. narozeniny s prací, protože cítil nejvyšší čas splnit si životní sen, pořídil si loď a dva roky se sám plavil z Německa až na Zéland. Takových lidí jsou oba ostrovy plné, bezpečně je poznáte podle zápalu v očích, kde spokojeně hoří jiskřičky radosti.

(Nový Zéland, Milford Sound)

Není divu, že na několik prvních pohledů působí Zéland jako ideální ráj na zemi. Čtenáře pátrající po takovýchto místech bez chyb a štěchovických pokladech však musíme zklamat. I zde dochází k neštěstím jako jsou tropické bouře či zemětřesení. Velké zemětřesení, které postihlo v roce 2011 Christchurch, má na svědomí 185 obětí a město se stále z této tragédie vzpamatovává. Pro turisty je na Zélandu draho, např. za místo na spaní v horské chatě na Keplerově treku jsme platili 65 NZ$ na osobu, je tedy dobré dopředu věnovat čas přípravě a průzkumu cen, ušetřit může pomoci např. aplikace Rankers do chytrých telefonů s výbornou mapkou kempů a cen. Velkým společenským problémem je pro Zéland také dlouhodobá účast na špičce statistik v počtu sebevražd dospívajících. Důvody jsou skryté v rasovém původu, šikaně ve školách a představě o ideálu Novozélanďana jako velkého silného muže.

Symbolem Nového Zélandu je pták kiwi, který nežije nikde jinde na světě. Toto tvrzení bohužel nemůžeme potvrdit, jelikož kiwiho zřejmě nikdy nikdo neviděl. Tento ikonický pták, co zapomněl létat a vylézá jen po setmění je terčem mnoha turistů vydávajících se na nepřekvapivě drahých a neúspěšných expedicích po jeho stopách. Po nocích ho můžete slyšet, ale kdo ví, zda je to skutečně kiwi a ne mladý snaživý brigádník vydávající zvuky s příplatkem za noční směnu.

(Nový Zéland, Hooker Valley trek)

Tak trochu “po česku” jsme tedy zmínili pár negativ, abychom této zemi nemuseli tolik závidět, nicméně rádi samozřejmě zmíníme i pár skvostů. Z moře zajímavostí Zélandu nás nejvíce zaujalo a určitě doporučujeme navštívit:

  • Tongariro Alpine Crossing, kde v jednodenním devatenáct kilometrů dlouhém treku procházíte kolem sopky, která Peteru Jacksonovi posloužila jako předloha pro Horu osudu. Pravda, samotou na tomto oblíbeném treku trpět nebudete, nezapomeňte si tedy ukulele proti trudomyslnosti ze záplavy turistů.
  • Roys Peak trek u městečka Wanaka je další z jednodenních výstupů, kde se po vyšplhání na vrchol mezi skupinkami oveček, otevře pohled na jezero a hory, na který se prostě nedá zapomenout.
  • Muzeum Te Papa ve Wellingtonu je dle muzejní metodiky Discover Now jedním z nejlepších na světě. Můžete zde hravě strávit celý den a nemít dost. Úžasná je především expozice mapující účast novozélanďanů v 1. světové válce v bitvě u Gallipoli a expozice Maorské kultury.
  • Great Walks, na těchto nejznámějších trecích, kterých je v současnosti devět a chystá se další, pravděpodobně neuděláte chybu, ať vyberete jakýkoliv. My jsme šli Kepler trek u městečka Te Anau a především alpská část rozhodně nezklamala.
  • Curio Bay je místo úplně na jihu Jižního ostrova, kde mimo to, že zde seženete vyhlášené fish & chips v malém přívěsu u silnice, tak je oblíbené mezi zvířaty. Žijí tu kolonie lachtanů, u pobřeží si hrají delfíni v jejichž blízkosti se dá surfovat a večer na pláž přicházejí tučňáci žlutoocí.

Ve výčtu zajímavostí novozélandských ostrovů by se dalo pokračovat ještě dlouho a psát třeba o termální oblasti Rotorua, cestě po západním pobřeží Jižního ostrova, treku na chatu Angelus Hut u Nelson Lakes, kde jsme viděli opravdu tolik mlhy, jako nikde jinde na světě nebo o Hooker Valley treku s výhledem na Mt. Cook, ale zlomená tužka psaní komplikuje, a proto se vrhneme do dalšího dobrodružství na čtrnáctidenním treku kolem hory Manáslu v Himalájích a po cestě se budeme snažit sehnat tužku novou, abychom pro vás zaznamenali další článek.

Zdraví vás Monika a Ivoš