close

Hlavní menu

             

Hannah Grant podporuje

Cestuj s námi! Má vlast: 4 - 5. etapa, Český les

Český les, pro většinu z nás téměř neznámá oblast, klidná a tichá, a vlastně tedy i s minimem návštěvníků. Charakterem trošku připomíná Šumavu, čemuž se vzhledem k jejich podobné minulosti není moc co divit - pohraniční oblasti sloužící jako vojenský prostor, a tedy uzavřené hraniční pásmo.

Asfaltové cesty, po kterých vede podstatná část turistických stezek, pomaličku zarůstají mechem. Ale přesto, když utečete jen kousek od těchto turistických hlavních tras, dostanete se do přírody, která se zdá lidskou činností téměř nedotčená. To je Český les, chráněná krajinná oblast, 100 km dlouhý pás lesů, který se nachází v hraničním pásmu, a mj. i proto se až do dnešních dnů zachoval v takové podobě, v jaké ho dnes nacházíme.

Český les je rozdělen na dvě části, jejichž společnou hranici tvoří dálnice D5 a náš nejznámější hraniční přechod - Rozvadov. Využili jsme tohoto rozdělení a Český les přešli nadvakrát: během 2denní 4. Etapy z Nýrska až na Rozvadov a 3 denní 5. Etapy z Rozvadova až do Chebu

4. etapa a první část Českého lesa

První slunečný a teplý víkend v roce! Šlápli jsme do toho a před Rozvadovem už se jen belhali, jak jsme přehnali tempo, ale i v poklusu jsme si stihli užít krásy této, námi do té doby neobjevené, oblasti.

Česká studánka, jeden z mnoha pramenů, které bublají Českým lesem.

Čerchovské hvozdy - jediná národní přírodní rezervací Českého lesa, kde se stezka se vine skrz smíšený bukový les.

Až krátce před vrcholem Čerchov nás cesta hvozdy překvapila svou neprostupností - stromy polámané po zimní nadílce a zbytky sněhu byly trochu nečekané.

Český les je mimo jiné vlastně i studnicí vzpomínek a minulostí je poznamenán nejen pozitivně. Napříč celou oblastí tu narazíte na nenápadné odkazy a náznaky toho, čím vším byla tato oblast ovlivněna. Historie tu zanechala nejen přírodní krásy, ale i některé vojenské objekty, které se zde dodnes tyčí a připomínají nám naši minulost. 

Vrchol Čerchov, se svými 1042 m n. m. nejvyšší hora Českého lesa. Kromě původní Kurzovy rozhledny, která byla pojmenována po jednom ze zakládajících členů Klubu českých turistů, zde pomalu chátrají vojenské stavby. Čerchov byl pro svou výhodnou polohu pro vojenské účely využíván už od roku 1938 a veřejnosti byl opět zpřístupněn až v roce 1990.

Historie se v této oblasti objevuje i v méně okázalé podobě. Zaniklé obce, po kterých zbyly jen louky, kde lze už pouze vytušit základy domů dávno zarostlých trávou. Nebýt nenápadných tabulek vyjmenovávající tyto zaniklé vesnice, nikdo by si jich v krajině vlastně ani neměl šanci všimnout.

Louky u vesnice Závist, v jejímž blízkém okolí se nachází hned několik zaniklých obcí.

Nebo zbytky železné opony, na které narazíte vlastně jen náhodou kdesi v lese, jen nedaleko od vyšlapaných cest. Tady působí mnohem opravdověji, než udržované části opony v blízkosti některých turistických cílů. Dnes už se dají téměř přehlédnout, jak si je příroda pomalu bere zpět.

Jako kontrast klidu Českého lesa jeho středem sviští dálnice, jejíž hučení je slyšet do klidu lesa i pár set metrů.

Většina z nás zná Rozvadov a jeho okolí pouze jako rozmazanou krajinu při pohledu z okýnka během 130km rychlosti. Není to škoda, když lesy a příroda v této oblasti patří k nejhezčím u nás v Čechách? A to stačí popojít jen kousek od té hučící dálnice a hraničního městečka Rozvadov a člověk se hned ocitne jako v jiném a mnohem zelenějším světě.

Z Nýrska na Rozvadov:

  • 85 km,
  • 1 noc,
  • 80% turistickými cestami a 20% po hraniční stezce

5. etapa a druhá část Českého lesa

Na tu jsme měli víc času, už byla naplánovaná pohodovějším tempem.

Po pracovním týdnu jsme se už nemohli dočkat první noci na čerstvém vzduchu, sbalili se a vyrazili, jak nejdříve jsme mohli! No, popravdě, roli v tom také hrálo to, že od čtvrtka do neděle jel do Rozvadova jediný autobus, a to ve čtvrtek večer z městečka Bor, takže jsme neměli na výběr, zběsile utekli z práce a fičeli, jak jsme mohli, abychom ten jediný autobus stihli! A naštěstí tak tak stihli. 

Vyráželi jsme tedy z Rozvadova, kam jsme dojeli až v podvečer. Měli jsme štěstí, že hned pár desítek metrů za Rozvadovem už jsme se zase brzy ocitli v přírodě a mohli tedy brzy zalézt do spacáků. V noci teploty sice téměř atakovaly nulu, ale my byli ve spacácích Sherpa 300 venku jako doma a mohli spát hezky pod širákem i ve 4 °C. Spalo se parádně, první jarní noci pod širákem jsou vždycky nejkrásnější, toho jsme se nemohli dočkat!


Ráno už jsme vyrazili vstříc druhé polovině Českého lesa. I v této části jsme se setkávali s odkazy na naši historii častěji než kde jinde..

Rozhledna Havran, okolo které naše trasa také vedla, byla veřejnosti otevřena až v roce 2014, do té doby sloužila už od roku 1963 vojenským účelům - pyšní se tím, že bývala stanovištěm radiotechnického průzkumu Zpravodajské správy Československé lidové armády v době studené války. Nyní prostřednictvím naučných tabulí připomíná události komunistické éry spojené s úspěšnými i neúspěšnými pokusy o emigraci do sousedního Německa.


V její blízkosti je udržovaná i část železné opony.

Krátce za Havranem jsme opustili turistické značení a vydali se dál přímo po státní hranici, zase pěkně po čáře. Mezi hraničními kameny tady vede tak jasná stezka, jako by ji i sám les respektoval a neodvažoval se ji porušovat. Někdy, když vede hranice přímo rovně, ani nedohlédnete na její konec.

Části hraniční stezky zde vedou cestou téměř stejně schůdnou, jako jsou ty turisticky značené. Jiné jsou ale hůře průchozí, podmáčená lesní půda si tady, na hranicích, ještě umí schovat vláhu na horší časy a suché léto, tak se někdy boří do bahna a jen ztrouchnivělé kmeny stromů, připravené pro zbloudilé turisty, zachraňují už i tak dost mokré boty od toho nejhoršího.


Hraniční stezka se občas odváží opustit samotu lesa a spojuje se s turisticky značenými stezkami. Jedním z míst, kterými prochází je i Střed Evropy, nenápadné místo uprostřed lesa, kde mezi stromy z ničeho nic vystupuje kamenná mapka a mohutný patník označující toto významné místo. Později naše nadšení trochu vychladlo, když jsme zjistili, že jen v Česku je těchto středů Evropy několik, a velmi záleží na definici toho, co střed Evropy vlastně je a jak ho najít.

Hraniční stezka je poměrně málo využívaná a právě ona, a klid a ticho jejího okolí, které jen občas naruší vyplašená srna či jiná vysoká, je to nejhezčí co jsme v Českém lese našli.

Z Rozvadova do Chebu:

  • cca 75 km,
  • 3 noci,
  • cca 40% turistickými stezkami a 60% po hraniční stezce


A tak jsme přešli další kousek hranic, poznali další krásnou oblast naší vlasti. Český les, kombinace přírody, klidu a historie.

Další příběhy, mapky i fotografie z našeho obcházení České republiky i odjinud najdeš na www.cestujsemnou.cz nebo na našich sociálních sítích na FB nebo IG Cestujsemnou.cz.

Tak zase příště ahoj,

Sylva a Matěj