close

Hlavní menu

             

Hannah Grant podporuje

Daway - Nehas co tě NEPÁLí, cesta ke startu

Už z přípravy na tuhle expedici je patrné, že dobrodružství mám rád a ono si mě nakonec stejně hledá samo. To, že jsem ještě měsíc před odletem nevěděl, jestli pojedu sám nebo s někým a neznal jsem definitivní verzi návratu, se nakonec vyřešilo náhodou a dobrým kompromisem.

Cesta do Dillí

První polovinu výpravy - cestu z ČR do Dillí, přes severní Indii a jižní Nepál až do Kathmándú - si užiju jen sám se sebou.
Druhou, tu hlavní polovinu - cestu do základního tábora Mt. Everest - absolvujeme ve třech. Já, můj dlouholetý kamarád Marek a jeho novomanželka Pavlína (před nedávnem jsem jim odsvědčil svatbu, teď se pokusím je bezpečně provést jejich netradiční svatební cestou :-) ) .
Teď už na ně čekám na startu, pojďme si v krátkosti říct, jak jsem se na něj dostal...

Krásná i děsivá Indie

Odlétal jsem z Prahy 1. 10. v 6:00. S přestupem ve Frankfurtu, v Maskatu a s časovým posunem, jsem byl v ten samý čas, jen druhý den, v indickém hlavním městě, v Dillí. Indická megapole je něco, co šokuje. Krásná místa střídají místa vysloveně odpudivá. Klidné parčíky střídají absolutně šílené ulice. Usměvavé lidi nahrazují ziskuchtiví agresivní šmelináři. Jeden den a jedna noc mi pro letmé seznámení úplně stačil. 

Další den jsem se vlakem přesunul do Agry, kde stojí okouzlující Taj Mahal. Pěknou poznávačku mi ten den zkazilo zrušení nočního vlaku z Tundly, který mě měl odvézt až k nepálský hranicím. Snažil jsem se z téhle situace vybruslit se ctí a bez výrazných ztrát, ale přiznávám, že chvílemi jsem byl na kolaps.

Nakonec se mi s občasnou pomocí podařilo najít řešení a s menší újmou na rozpočtu, ztrátou desítky hodin a s velkým vypětím sil a téměř bez spánku, jsem se dokodrcal až do Gorakphuru, odkud je to už jen 2-8 hodin (asi dle situace a nálady řidiče) na hraniční přechod do Nepálu. Uff...

Ty 3 dny mi daly lekci i poznání. Už vím, co znamená: THIS IS INDIA!

Duchovní Lumbini

Po přechodu hranic mě čekaly 2 dny na klidnějším místě. Lumbini, vzdálené cca 30 km od hranic, je rodištěm Buddhy. Na tomto poutním místě se zrodila development zóna, kde se postupně staví chrámy všemožných národů. Je jich tu už 32. Za ČR bych navrhoval Kaplického knihovnu, ale asi by se vymykala. Užil jsem si to tady, konečně se vyspal na posteli a nabral síly na další zážitky.

Příroda - to je taky chrám

Z Lumbiny jsem se přesunul asi 6hodinovou jízdou do 100 km vzdálené Sauhary, což je vstupní brána do Národního parku Chitwan. Hned první podvečer mě při prohlídce okolí čekal fascinující zážitek. Podél štěrkové cesty se v mokřadech pásli 2 nosorožci indičtí. Nádherně strávené 3 hodiny pozorováním. Další den jsem se byl koupat se slony poblíž jejich záchranné stanice a poslední den tady jsem strávil trekem po džungli. Tady se mi extra líbilo. Doporučuji.

Kathmándú

Poslední 3 dny před odletem do Himalájí jsou vyhrazené této prašné, přesto barevné metropoli. Hemžící se obchodní čtvrtě, buddhistické stúpy s místními kousky přírody. Vlastně je to takový zředěný mix předchozích částí. Tady se zkompletujeme a pak už na vrchol (na ten náš vrchol – Everest Base Camp)!

Namasté!



Průběžné info je možné sledovat na mém instagramu


Text a foto: David