close

Hlavní menu

             

Hannah Grant podporuje

Dnes Letím - Argentina

Po dechberoucích zážitcích v malé vesničce Puerto Rio Tranquilo a našich prvních krůčcích na ledovci jsme se rozhodli překročit na chvíli hranice s vydat se do Argentiny.

Ve městě jménem Cochrane jsme doplnili zásoby. Na hranicích kontrolují všechna auta, zda nepřeváží zeleninu a ovoce či jiné čerstvé potraviny, takže jsme museli nakoupit jen konzervy a sušené jídlo. Naplnili jsme také extra kanystr benzínu, protože na cestě je v okolí 400 km jen jedna benzínka, která má málokdy benzín, a ještě 4x dražší než obvykle. 

Naštěstí jsme o všem věděli a byli jsme připraveni. Cesta mezi Chile a Argentinou je opravdu nádherná. Nachází se totiž v Národním Parku Patagonia, který zachránil bilionář a filantropista Douglas Tompkins, o kterém jsme již psali v předchozím článku. Park byl totiž zničený, a tak jediná záchrana byla všechny rostliny, které nebyly domorodé ručně vytrhat, a zasadit ty, které tam patří. 

A právě díky dobrovolníkům a jejich tvrdé práci, se do parku Patagonia vrátily všechny druhy, jako například velmi chráněný jelen Huemul, puma, guanaky nebo čtyřoká patagonská žába. Douglas Tompkins věděl, kde postavit odpočívadla. A tak jsme si mohli konečně pořádně uvařit bez “patagonského větříku” s výhledem k nezaplacení. Okolo běhaly guanaky a nad námi létali kondoři. Asi na nás bylo vidět, jak jsme z okolí nadšeni, že nás na přechodě ani nekontrolovali. Jen nám dali razítka a utíkejte. 

Do El Chalténu to bylo ještě pár set kilometrů a pomalu se stmívalo. Museli jsme najít místo, kde přespíme, a to nebylo jednoduché, protože v okolí nebylo nic. Jen silnice a planina. Díky naší aplikaci jsme jedno místo našli. Bylo dobře schované. Když jsme dorazili šli jsme se podívat po okolí a zjistili jsme, že hned vedle auta máme dvě kostry guanak. Mysleli jsme si, a tak i tajně doufali, že to tu zanechala puma, a že se vrátí s novou kořistí a my ji tak konečně uvidíme. 

Bohužel se tak nestalo. Za to druhý den nás čekalo překvapení. Cestou do El Chaltén byla krajina absolutně jiná, než jsme očekávali. Neviděli jsme žádné hory, jen pustinu, která je oplocená a sem tam z poza plotu vyběhne pásovec, či guanaka. Když tu najednou, jak jsme přejeli malý kopec, se nám ukázaly vršky města El Chaltén! Byla to neuvěřitelná podívaná a my se nemohli dočkat, až začneme objevovat. A počasí nám také hrálo do karet! Má být celý týden slunečno!

Když jsme dorazili do města, byli jsme nadšeni! Pro nás je toto městečko zatím tím nejzajímavějším a nejhezčím. Lidé tu jsou neuvěřitelně milí a přívětiví. A to i ceny! Takže hned první den jsme si dali steak, který předčil všechna očekávání! Co se mi na El Chaltén také neskutečně líbí je, že celý Národní Park je zcela zdarma a dokonce i kempy jsou bezplatné a udržované. Jsou zde možnosti krátkých nenáročných treků, ale i několikadenních a náročnějších. 

Ještě ten den jsme si skočili do informací pro turisty pro mapku a začali plánovat treky. Jako první byl ledovec a jezero Huemul. Trek nebyl dlouhý, což nám vyhovovalo, abychom si mohli protáhnout nohy, než vyrazíme na ty několikadenní. 

Druhý trek jsme chtěli absolvovat tzv. “Trek Huemul”, který vede k ledovci a jezeru Viedma a trvá 4-5 dní. Bohužel jsme neměli vybavení - sedáky a karabiny, díky nimž překonáváte brutálně ledové řeky. Nechtěli jsme to ale vzdát a vydali se alespoň do poloviny tohoto treku, kde je první kemp. U něj je ledovec, na který se Patrikovi podařilo dostat, protože se nebál překročit řeku. 

Řeka nebyla hluboká, nýbrž byla široká a tak ledová, že mi nohy málem upadly. Sledovala jsem ostatní, jak se snažili řeku přebrodit pomocí právě onoho sedáku. A není to žádná sranda! Jedna slečna skončila viset hlavou dolů i s krosnou na zádech. Koukala přímo do rozbouřené řeky, která prudce narážela do skály! Nejhorší na tom bylo, že šla jako první a byla tudíž na druhé straně, kde nebyl nikdo, kdo by ji pomohl. Musela se odpíchnout od skály, aby se dostala zpět, kde byla její kamarádka a pár dalších dobrodruhů, co jí pomohli. A to vše hlavou dolů. Slečnu jsem obdivovala, jak zůstala klidná. 

Celková trasa tohoto treku byla 40 km mezi pestrobarevně zbarvenými kopci, naznačující příchozí podzim. V údolí protékala řeka a všude bylo velké množství krav. Trek vede také na horu Lomo del Pliegue Tumbado, se stoupáním na 1490 m, odkud je překrásný výhled na Fitz Roy a Cerro Torre. Protože to bylo celkem velké stoupání, už jsme se těšili, až ochutnáme další argentinské speciality. 

Nechtěli jsme promeškat skvělé počasí, a tak jsme zasedli ke knize a internetu a probrali další trek. Národní Park Los Glaciares má v El Chalténu hlavní atrakci - Fitz Roy Massif, jehož chlouba jsou dechberoucí píky hor, které jsou uznávané jako nejkrásnější na světě. Nejvyšším píkem se pak pyšní Monte Fitz Roy, se svými 3445 m. Její název vznikl po objeviteli Robertu FitzRoyovi, ale její původní název je Cerro Chaltén, neboli kouřová hora, protože si mysleli, že mrak, který byl nad vrcholem je kouř. 

Další neuvěřitelnou horou je pak Cerro Torre, která dle názvu - Torre - připomíná věž. My jsme si vybrali trek celkem na tři dny a dvě noci, který obsahoval všechny výše jmenované highlighty. Každý den jsme nachodili něco málo přes 15 km nádhernými údolími, obklopeni krystalově čistými lagunami. 

Můžu Vám říci, že tohle byl můj nejoblíbenější trek Patagonie! Cesta byla nádherně upravená, milí lidé na cestě, se kterými jsme sdíleli své zážitky, takže cesta utíkala mílovými kroky. Naše první zastávka byla Laguna Torre, ve které plavalo hned několik ker a nad lagunou se tyčila stejnojmenná hora - Cerro Torre. Vyšplhali na protější stěnu nad jezerem, která skýtala perfektní výhled na horu a lagunu zároveň. Bylo zde skvělé místo na spaní. A protože se na takovýchto místech nesmí kempovat, rozdělali jsme naši folii, karimatky Leisure 3,8 a navrch skvělé Hannah spacáky Sherpa 300, díky nimž jsme zůstali celou noc v teple a kochali se jasně zářícími hvězdami nad Cerro Torre

A jak už to bývá, hlavní rezervoár vody v Patagonii jsou ledovce, které jsou rozprostřené po vršcích hor. A tak nás občas překvapila masa ledovce tříštící se o skály, která při pádu zněla jako hřmot přicházející bouřky nebo když přelétává tryskáč velmi nízko. Byla to nezapomenutelná noc!

Druhý den, po vydatné snídani, jsme se vydali směr Cerro Fitz Roy, který je hlavní dominantou parku a tyčí se nad Lagunou de los Tres. Okolní scenérie byly dechberoucí a my zastavili u krásného jezera, kde jsme si udělali oběd. Na menu byly tortily s avokádem, humusem a salámem. Nabrali jsme dostatečně síly pro finální výšlap s převýšením 1000 m.

Většinou lidé zůstávají v kempu a absolvují výšlap druhý den s batůžkem, ale my jsme nechtěli přijít o noc u Fitz Roye. Výšlap to nebyl jednoduchý. Dokonce jsme slyšeli příběh, že den před námi ambulance odvezla pána, který po výšlapu měl infarkt. Cesta nahoru byla tvořena kameny a některé mi byly do pasu, takže pro mne, malou osobu, nelehký úkol. A tak jsem vyslala Patrika napřed, že se nějak doplazím. Lidé, co již Fitz Roy opouštěli mi dodávali sílu na zbývající metry. 

Když jsem zdolala vrchol, byla jsem strašně ráda, že jsem to nevzdala a mohla vidět krásnou lagunu a slavnou horu Fitz Roy. Nebyli jsme první, koho napadlo přenocovat a mohli tak využít již vytvořených úkrytů z kamenů. Rozdělala jsem “kuchyň” a za odměnu jsme si pošmákli na sýrových těstovinách Mac’n’Cheese s párkem. Opět jsme nekempovali se stanem, protože to není povoleno, a rozložili si tak naše lože pod hvězdami. A protože jsme měli krásně čistou oblohu, byli jsme svědky mnoha odstínů barev, které sluníčko vytvářelo při západu a následně jsme mohli pozorovat sílící mléčnou dráhu, která se táhla přes celý masiv. 

Cesta dolů (i když se člověk tak nenadře) byla těžší, než nahoru. Hlavně pro kolena. Ale od toho máme hůlky Hannah, které nám neskutečně pomohly a dostaly dolů, kde jsme si za odměnu dali tu nejlepší pizzu v Argentině! 

Celkem jsme v El Chalténu byli 10 dní a bylo to nezapomenutelné. Vstřícnost a otevřenost lidí tu nezná mezí, mají skvělou kuchyni a úžasnou přírodu! Protože cestujeme v autě, nemuseli jsme utrácet za ubytování, a tak se nám cesta nikterak neprodražila. Navíc do Národního Parku není žádný vstup a dokonce i kempy jsou zcela zadarmo. Jsou velmi dobře udržované a blízko hlavních atrakcí. Pokud někdy pojedete do Patagonie, určitě toto místo nevynechejte! 

Obsahuje velmi snadné treky, prakticky pro každého s neuvěřitelnými výhledy, kterých se nejde nabažit!


Text a foto: Hanka a Patrik