close

Hlavní menu

             

Hannah Grant podporuje

Dnes letím - Chile 3. díl

Puerto Varas nebo-li MĚSTO RŮŽÍ se nachází v Los Lagos regionu. Tedy v regionu jezer a řek. Město je obklopeno jezerem – druhým největším v Chile – Llanquihue a vulkánem - jedním z nejznámějších - Osorno, které se pyšní svými 2.652m.n.m. Hanka a Patrik nám napsali další dojmy a zážitky ze své vysněné země a jaké slasti i strasti prožívali během svého prvního 4denního treku.

Město vzniklo roku 1853 a nazývalo se Antonio Varas a bylo nalezeno německými imigranty. Proto je velmi známé právě německými tradicemi a nenarazíte zde skoro na nikoho jiného než na Němce. Zároveň architektura je úplně jiná než ta Chilská. Domy zde byly stavěné z Fitzroyi Cypřišovité, která byla dovážena z Evropy.

Díky velkému německému vlivu rychle nabudete dojmu, že se nacházíte v Evropě (pro mne to bylo jako v rakouských Alpách). Akorát s tím rozdílem, že místo zasněžených hor tu jsou sopky a jezera.

Do tohoto zajímavého města jsme dorazili k odpoledni. Jen, co jsme ho projížděli, nám bylo jasné jedno: konečně civilizace. Taky jedna z posledních. Město se rozrůstá prakticky každý den o další “německé” stavby. Měli jsme domluvenou práci v Ralúnu. Ralún je malá vesnička, cca 100 km od Puerto Varas, kde je jen pár domečků, zato nádherná příroda, v okolí řeky Petrohue.

Nekončící řeka, která má každý den jiný vzhled, díky přílivu a odlivu. Říká se, že zde je brána do Patagonie a je to pravda. Právě zde se pomalu kopce začínají měnit v hory a začínají se odkrývat zasněžené vršky. Naše srdce zaplesala! Příroda, na kterou jsme se tak těšili byla na dosah ruky! A právě zde jsme měli práci na tři týdny. Pracovali jsme pro bláznivého Chilana jménem Juan, co vlastní firmu s názvem Chimanga. 

Pro bohaté německé turisty zprostředkovává rybářské exkurze nebo rafting, či dokonce kempování v přírodě. Naše hlavní náplň byla starat se o blaho zákazníků, ale hlavně příprava lodí, vest a rybářského náčiní. Byla to skvělá zkušenost, díky níž jsme chytli našeho prvního pstruha, kempovali s výhledem na nádherný vulkán anebo viděli zlatého retrívra zakousnout prase! Přesně tak, to roztomilé zvíře, o kterém si myslíme, že by neublížilo ani mouše, jsme na vlastní oči viděli prohánět prase, kterému se nakonec zakouslo do chřtánu! A majitelka prasete? Ta nás pozvala na večerní grilovačku se slovy: “Bude prase”. Pojetí člověk – pes tu je stejné, jako člověk – zvíře. Psa tu neberou jako něco, co má duši, ale jen, jako zvíře, co má instinkt.

Zase na druhou stranu musím přiznat, že ač tu mají opravdu hodně psů, ani jeden z nich není pohublý nebo snad agresivní. Ba naopak. Jsou neuvěřitelně mazliví a hraví. Během těchto 3 týdnů jsme čekali na balík od Hannahu. Balík, kde se nacházely ty nejpotřebnější věci na kempování. Stan, karimatky, trekové hůlky a batůžky. Nemohli jsme se dočkat! Pečlivě jsme sledovali průběh, kde se náš balíček nachází. Ale zastavil se v Santiagu na celnici. Prý špatně uvedená cena! Trvalo celkem týden, než jsme se dopátrali, co se s balíkem děje. A samozřejmě, to bychom nebyli v Chile, abychom jsme nemuseli zaplatit clo. Krásných $180. 

Naprosto nedočkavě jsme roztrhali obaly a začali vše zkoušet! Bylo také na čase, protože ten den, co nám balík přišel, jsme se vydali na náš vůbec první 4denní trek! Vyšli jsme si ještě s jedním párem z Ameriky, který jsme poznali díky práci u Juana. Cíl byl jasný – skryté termály na cestě Riza de Jesuitas. Tato cesta vede až do Argentiny a je to několikadenní trek. My jsme v polovině zahnuli do údolí mezi horami a hledali teplé prameny. V okolí Ralúnu a Cochamó je mnoho řek, a právě díky nim tryskají ze země horké prameny, které se využívají ke stavbě termálů.

Jelikož ty nejznámější jsou taky nejdražší (i Maďarsko na 14 dní je levnější), řekli jsme si, že si najdeme ty skryté a bez turistů. Cesta "tam" byla naplánovaná jako dvoudenní a cesta "zpět" taky. Připravili jsme si všechno jídlo a vybavení. Bylo na čase vyrazit na náš první 4denní trek. Hodiny utíkaly jako voda a bylo načase postavit kemp. Naše první noc v Hannah stanu! A byla to nádherná noc! Díky únavě jsme usnuli ihned a na dobrou noc nám svítil měsíc přecházející do úplňku. 

Druhý den jsme měli údajně najít ty schované termály. Tak ty musely být ultra schované, protože jsme je nenašli. Ale zato kluci našli skrytý vodopád, který měli jen sami pro sebe (ženy samozřejmě stavěly stan a vařily, aby se kluci mohli vyblbnout). Předpověď počasí nelhala a my měli mít krásných 7 mm srážek. Takže lilo celý den. Díky nepromokavým věcem od značky Hannah jsme to ale zvládli a naopak si tento den i užili. Cestou jsme museli překročit 6x řeku a suchou nohou to rozhodně nebylo. Americký pár, co měl jen tenisky, se s tím nepáral a všechna přebrodění dal i s botami. 

To my jsme byli chytří a vzali si sandále a jak pomohly! Díky nim jsme v našich pohorkách měli stále sucho! Jenže cesta byla ještě daleká a v tomto počasí bychom se dostávali zpět za tmy. Navíc tato cesta není značená a je známá tím, že z většiny se skládá ze starých kravích stezek, které jsou až 2 m vysoké! A to nechcete jít v lijáku. My jsme neměli na výběr.

Pokud mi nešlo surfování na vlnách, tak mi určitě šlo na blátě! Jinak se to nedalo přejít. Byli jsme až po uši v blátě. Při každé zastávce do nás šla zima, díky které jsme udržovali svižné tempo. Vzpomněli jsme si, že první den, kdy jsme si vychutnávali tortily s avocádem, humusem a salámem, jsme se nacházeli na jedné krásné planince s ovocnými stromy a chajdou, která by nám teď mohla poskytnout úkryt. Díky rychlému tempu jsme se k chajdě dostali ještě před setměním a našli zde poklad! Starou pec, kde jsme mohli založit oheň, ohřát se a usušit tak věci! Suché dřevo jsme našli uvnitř, protože chajda byla rozbořená díky spadlému stromu. 

První návrh byl spát uvnitř, abychom měli suché stany. Jenže, když jsem viděla krysí hovínka, poházené oblečení, ale hlavně, jak nestabilní je barák, rozhodli jsme se jinak. Postavili jsme stany venku a ulehli ke spánku. Tu noc byl velmi silný úplněk, takže to na planině, díky záhadným mrakům, vypadalo jako v hororu. A taky, že se začaly dít věci! 

Přesně ve tři hodiny jsme uslyšeli dech. Hluboký naštvaný dech, a pak řev. No, krve by se ve mně nedořezal. Okolo nás si to štrádoval naštvaný býk. A to Vám povídám, ten hluboký dech jsem slyšela hned vedle své hlavy! Několikrát kroužil kolem našich stanů a furt ne a ne odejít. Pak se naštěstí zalekl zvuku, který vydával Dylan, z vedlejšího stanu a odebral se pryč. Dobrou půl hodinu jsme nevěděli, co se tam venku děje, jestli je ten býk naštvaný, že tam máme stany a každou chvíli nás nabere na rohy nebo jestli je v říji a myslí si, že je náš stan pěkná kravička. No ani jeden případ se nám nezamlouval. Byli jsme rádi, že je pryč a s hřmějícím tlukotem srdce jsme se snažili usnout. 

Tak za hodinku, další řev. Spíše jak volání. Nicméně dalo se poznat, že zvíře je daleko menšího vzrůstu a svolává ostatní. To nám již tolik husí kůži nenahánělo, zvláště pak, když jsme zjistili, že liška svolává svá mláďata. Byl to zážitek, a ještě po několik dní, co jsme trekovali v okolí jsme toho bláznivého býka zaslechli. 

Čtvrtý den na nás opět vysvitlo sluníčko a planina jako z hororové scény se proměnila opět ve skvost vybízející k pikniku. Inu, skvělá volba, kdy jsme mohli vyzkoušet naše nové vybavení a zjistit, co si s sebou opravdu vzít, co je doopravdy potřeba. Celí natěšení z nové výstroje jsme plánovali dál. Skvělé počasí nám jen nahrávalo na smeč a další destinace byla Cochamó. Jeden z nejoblíbenějších treků v Chile. Trek vede údolím, kde teče řeka Cochamó a obklopuje ji nespočet skalnatých hor. Cca 12 km od parkoviště se nachází základní tábor, odkud vedou denní treky po okolí. Treky nejsou dlouhé, ale jsou náročné. Právě díky horám jsou treky velmi strmé a někdy nepřehledné, protože se nejedná o Národní Park, kde jsou cesty krásně značené. 

Náš cíl byla hora Trinidad, která se pyšní 1720 m. U ní se nacházelo malé jezero a nám bylo jasné, kde strávíme noc! Cestou jsme se osvěžili u přírodních tobogánů, které byly opravdu okouzlující. Nadlábli jsme si pupky a čekala nás 8km cesta s 1000m převýšením. To jsem ale ještě nevěděla, že budu lézt po šutrech, přeskakovat bažiny, chodit po mokrých kládách nebo po skále, co byla skoro kolmá! 

Zvládla jsem to jen díky hůlkám (díky za ně!), protože já jsem nemotora, co se pohupuje ze strany na stranu a dokáže spadnout i na rovině. Ale to Vám povím, to úsílí se vyplatilo! Ty barvy, které jsme viděli při západu slunce a těch hvězd, co se nám ukázalo na obloze, jsem snad nikde jinde neviděla. Čistá obloha a naprosté bezvětří nám zajistilo nádhernou noc. Ráno jsme se vykoupali v jezeře a vyrazili přímo na horu Trinidad. Byla to jen hodinka nahoru. Ale opravdu strmá hodinka. Jenže, když jste tam nahoře a máte celá skaliska jako na dlani a vidíte na celé údolí, zapomenete na všechnu tu dřinu! Taky jsme na vrcholku strávili pěknou řádku hodin. Když jsme se rozhodli jít dolů, bylo pět hodin odpoledne! A cesta dolů nám zabrala 4 hodiny. No a právě v 9 hodin večer tu zapadá slunce. 

Trekování v noci jsme se tedy nevyhnuli. K základnímu táboru to nebylo daleko a jen, co jsme si našli místo na spaní, k nám dorazil pán se psem, co nám začal nadávat, že tady se nesmí kempovat a musíme jít do placeného kempu za 12.000 pesos (408 Kč). A tento pán byl taky schopen nás celou dobu sledovat, jen abychom náhodou nezakempili někde jinde! Měli to obšancovaný všude, takže na přespání zdarma to nevypadalo. Nu což, je už tma, dáme si večeři na posilněnou a holt zvládneme 12 km k autu. Jenže zase, co by ten čert nechtěl, museli jsme se dostat přes řeku. 

Ale díky peřejím a hloubce byla jediná možná cesta - lanovkou. Ta ale fungovala jen v určitý čas. Když už jsme to pomalu vzdali a chtěli jsme si na tajňačku postavit stan vedle plotu, uslyšeli jsme zvuk lanovky! Popadli jsme bágly a utíkali, co nohy stačily! Ha! Jedna ještě funguje! Bezpečně jsme dovezli jak batohy, tak i svoje zadky na druhou stranu a vydali se na posledních 12 km. 

Díky tmě, mlze a stezkám od koní, které nejsou zrovna nejpohodlnější, jsme ušli 8 km. Byly 2 hodiny ráno a my našli konečně plácek, kde jsme si v klidu mohli postavit stan a přečkat noc. Naše zkušenosti opět stouply o level výš. 

Díky každé cestě poznáváme nejen nádhernou krajinu, ale i sami sebe.

text a foto: Hanka a Patrik