close

Hlavní menu

             

Hannah Grant podporuje

Eagles na cestách - trek v Andoře

Naším hlavním cílem v Andoře bylo vysoko položené horské údolí Madriu-Perafita-Claror Valley, které je od roku 2004 v seznamu kulturního dědictví UNESCO. Obyvatelé se již zde sice nevyskytují, nicméně doklady o jejich přítomnosti na opuštěných pastvinách nechybí. To zní dobře, že jo? My si tam dali dvoudenní trek s přespáním v místních horách.

Andorra je malý stát mezi Francií a Španělskem a my jsme ho na naší cestě nechtěli vynechat. A dobře jsme udělali.

Vítka jsme zaparkovali 5 km nad hlavním městem Andorra La Vella na malém štěrkovém parkovišti, které je zadarmo. Zabalili jsme si velké batohy a já tak poprvé vyzkoušela svůj nový ARROW 45 od Hannah (se kterým jsem byla velmi spokojená). Jejich batohy mi prostě celkově vyhovují. Sedí mi a hlavně mě z nich nebolí záda, což je vlastně ta největší výhoda. Batohy nacpané spacáky, karimatkami, teplejším oblečením, jídlem, pitím, věcmi na focení a natáčení a Michal ještě navíc nesl stan. No dokážete si představit, že to něco vážilo. Byli jsme „ready“ vyrazit, i když nám to pakování chvíli trvalo. Ale našeho bydlíka Vítka jsme opouštěli jen s těžkým srdcem. Poprvé měl být přes noc úplně sám. Měli jsme strach, aby nás někdo přes noc nevykradl, ale dobře to dopadlo.
No a tak jsme vyrazili na dvoudenní přechod tohoto krásného horského údolíčka, kde se nám moc líbilo. Dle fotek věřím, že pochopíte proč.

Před sebou máme okruh 26 kilometrů, a to se půjde většinou do kopce a zbytek cesty z kopce.
A jde se na to!

Začalo to po takovéhle krásné cestě...

Již po deseti minutách chůze se nám otevřely první výhledy


Na naší trase jsme měli několik takovýchto chat, ve kterých je možné i přespat.


Zde jsme si dali první zastávku na oběd. Michal poobědval chléb s fazolemi a já si našejkovala MANU. Podobných hezkých chat jsme na našem okruhu měli několik. Může se v nich zadarmo přespat. Mají tam jednoduché postelové konstrukce, někde dokonce i s molitany. V chatách většinou naleznete i nějaké to jídlo, které si v případě potřeby můžete vzít. Naopak, když chatu využijete pro nocleh, můžete tam zanechat, nějaké trvanlivé potraviny pro další návštěvníky. Chaty mají i kamna, ve kterých si můžete zatopit a zahřát se tak. Tato měla i hezké venkovní posezení a gril.


Dokonce i dost luxusní venkovní záchod.


A po obědě jsme se vydali dál. Do našeho dnešního cíle nám zbývá ještě několik kilometrů do kopce urazit. Ale bylo krásné počasí a my si celý den užívali, i když se nám čela rosila potem, nevadilo nám to a šlapali jsme dál. 


Protože čím dál jsme šli, tím hezčí výhledy se nám otevíraly.


Další z chat – tady se nám to líbilo nejvíce. Za chatou byl velký kopec a přímo u chaty krásně čistá říčka. Rozhodli jsme se tu zastavit a udělat si pauzičku na kafíčko, zatímco jsme si dali na sluníčko uschnout naše propocená trička. No jak jsem zmiňovala, šlo se stále do kopce a nebyla to žádná brnkačka. Vodu na kafíčko jsme si samozřejmě nabrali čerstvou přímo z řeky. Tu jsme i pili a byla výborná. Naprosto osvěžující.


Ke kafíčku samozřejmě něco sladkého na dodání energie.


Po odpočinku už zase šlapeme dál. Krajina se začíná měnit. Stromy ustupují a my vcházíme na vysušené planiny plné kamení. I stezka, po které jdeme, začíná být náročnější – více kamenní.


Po cestě se můžete ubytovat i v takovýchto skromnějších chatách. Poslouží určitě stejně dobře, ale žádný luxus nečekejte.


Náš dnešní cílový bod, do kterého dorážíme chvíli po 16. hod - modernější velká chata, kterou vidíte na fotce. Opět s možností ubytování se na noc. V blízkém okolí jsou tři jezírka a jedna velká vodní nádrž. Ale my jsme si donesli náš nový ultralehký stan FALCON 2, který chceme dnes poprvé ozkoušet.


Na konci nad chatou si nalezneme vhodné místečko a Michal se pouští do stavění našeho skrovného příbytku. Já jsem o tuto povinnost zproštěna, protože stavění stanů nemám ráda. Fakt nemám. Do čtvrt hodiny je hotovo, což na to, že to stavěl poprvé je pohoda. Příště to dá do deseti minut, tím jsem si jistá.


Stan má dva vchody což, je super, že nemusíte sebe navzájem přelézat, když chce jeden ven. A jestli se vám zdá pro dva malý – ta se vám to opravdu jen zdá, protože to je pro dva akorát.


Po večeři a po západu slunce jsme si ještě chvíli užívali výhledy na večerní oblohu. Ale brzy potom jsme se zachumlali do našich spacáků, protože jakmile slunce zapadlo, výrazně se ochladilo. Ještě, že jsme přišli připraveni.


Noc jsme přežili v naprostém pořádku a musím říct, že takový klid a ticho, jsem ještě nikde snad nezažila. Ani žádné zvíře nás nepřišlo v noci překvapit. Prostě nic. Jen všude přítomné ticho. Spali jsme ve výšce 2 500 m. n. m. a tak jsme asi nemohli čekat nic jiného, ale i tak nás to překvapilo. V noci jsme se často budili – asi hlavně proto, že jsem nás budila já, jak jsem ve spacáku klouzala dolů. Pak jsem si dala ale batoh pod nohy, stejně jako to udělal Michal už na začátku, a bylo to v pohodě.


A pak přišlo ráno….


Po snídani jsme se vydali dál na náš vrchol. A to je on. Náš vrchol tohoto treku s krásným výhledem na okolí.


Naše poslední zastávka – chata i které jsme poobědvali.


Trochu jsme si i odpočinuli a pak se vydali na poslední úsek, který nás dovedl zpět k Vítkovi


Ve finále jsme celkem ušli 32 kiláků, protože cesta nebyla dobře značená (místy značky vůbec nebyly) a my tak sešli a zašli jsme si. Měli jsme sice okruh v mobilu, ale trasa tam byla zanesena už před čtyřmi lety a evidentně se dost změnila a to co dřív byla stezka, dnes byla zarostlá louka nebo les. Nakonec jsme se ale na správnou trasu dostali. Sice nás to trochu prudilo, ale naštěstí už se šlo jen z kopce, tak to nebylo tak hrozné, jako kdybychom si zašli několik kiláků do kopce.


No a shrnutí našeho dvoudenního pochodu? Bylo to skvělé. Stálo to za to! Doporučujeme toto údolí navštívit. Andorra má krásnou přírodu. Vybavení od Hannah nezklamalo a splnilo svůj účel. Za což jsme opravdu rádi. Není nic horší vydat se na túru s batohem, ze kterého vás bolí záda. Ale to vy sami určitě víte.