close

Hlavní menu

             

Hannah Grant podporuje

Cestuj s námi! Přechod Alp - v cíli

Sylva a Matěj, kteří jsou nadšení cestovatelé a nedávno přibyli do našeho Hannah Grantu, se rozhodli projít trasu GR 5, která vede od Ženevského jezera až do Nice. Jak si poradili s náročnou procházkou, která měří sice "jen" 640 km, ale celkové převýšení bude každý den okolo 1600 výškových metrů?

GR 5 byla boj!

Ale byl to boj krásný! Když píši tyto řádky, stále mě trošku bolí kolena. Taková příjemná připomínka, že Alpy nás nenechaly projít jen tak!GR 5 tedy začíná přímo u Ženevského jezera, na hranicích Švýcarska a Francie. A hned první etapa dává všem na srozuměnou, že se trasa bude ze všech sil snažit, aby všichni nápadu překonat francouzské Alpy právě trasou GR 5 litovali!

Přibližná mapa GR 5 vedoucí francouzskými Alpami.

Hned první etapa totiž bere chodce za slovo, že se těší do hor, a žene ho do kopce vlastně už od prvních metrů. Mysl může být sice teoreticky připravena (však viděla mapu i převýšení!), tělo se ale zalekne, že ho nikdo neupozornil, co ho čeká hned od samého začátku! Takže se brání zuby nehty, bolí od prvního kroku, ozývá se hlad i žízeň a chodidla pálí snad jen preventivně, jako kdyby tušila, že následující měsíc budou trpět asi nejvíc ze všech částí těla!


Přišlo nám to trochu nespravedlivé. Teď jsme začali! Nejdou na nás ty hory moc zhurta?! První etapa měřila sice jen 16 km, ale převýšení bylo víc než dostatečné, 1870 v.m. stoupání a 1225 v.m. klesání. A podobně to bylo celou cestu až do Nice. Alpy s ničím nečekají!

GR 5 nás zkoušela hned od začátku- počasí prvního dne nepatřilo mezi nejhezčí. V údolí lze přes mlhu a mrholení tušit Ženevské jezero.

Ale stejně jsme se během prvního týdne s Alpami usmířili a nakonec nás nechaly úspěšně postupovat. Nejdřív sice všechno bolelo, ale od první chvíle, vlastně skoro od prvního kroku jsme byli v horách, a to byla nádhera.

Výhled ze stanu ze sedla Col de Bassachaux, Mont de Grange, 3. etapa.

Během toho prvního týdne jsme si ale hezky rozdělili role. Matěj byl vrchní stavitel stanu a já vrchní kuchařka.  

    

Následující týdny už byly jen lepší. Zvykli jsme si chodit spát před setměním a vstávat po svítání. Lépe jsme spali a tak se nám i lépe chodilo! Svaly si zvykly na každodenní chůzi, záda (a taky mysl) na tu zátěž v podobě batohu (a taky stálé únavy) a my už se radovali i během výstupů! Největší radost ale vždycky byla až na vrcholu! Zase blíž k cíli! Každodenní malá vítězství!


Často jsme dokonce měli to štěstí, že jsme už během konce jednoho dne viděli tu krásu, co nás čekala následující den. Někdy dokonce i několik následujících dnů!


Sestup z Col de Tricot byl strmý, ale krásný. Nejvíc povzbuzující ovšem bylo, že jsme hned ze sedla viděli, že následující den začneme takovým pěkným výstupem- šipka vpravo! A ještě krásnější bylo, když jsme zjistili, že vzdálené hory jsou naším cílem další den- šipka vlevo! Alpy si nás vychutnaly, jak jen mohly! V údolí jsme tedy rozbili stan- zelený znak, a nabírali síly na další den.

Další den začal tedy výstupem, ten byl sice prudký, ale o to dříve jsme ho zdolali: během treku jsme totiž našli strategii- čím rychleji jdu do kopce, tím kratší dobu trpím! Na vrcholu se nám otevřel pohled na sestup na konec včerejšího dne- Col de Tricot. Člověk se hned cítí být zdatnějším chodcem, když vidí své minulé úspěchy!

Celou GR 5 jsme si nosili v batohu náš Hawk 2 a tohle naše zelené apartmá nám poskytovalo úkryt skoro každou noc.



Vzácné výjimky jsme dělali jen tehdy, když jsme cestou potkali značené domky, tzv. shelters, tedy přístřešky pro procházející turisty. Ne vždy přímo luxusní, ale únava a ušetření práce se stavěním stanu nás vždy přesvědčily, že jsou přístřešky útulné až dost!

přístřešek u Col Fromage

přístřešek v národním parku Mercantour

Po většinu treku jsme měli štěstí na krásné počasí. Pár nočních i denních bouřek se nám sice nevyhnulo, občas jsme zmokli, jednou nás přepadly kroupy. Ale vše jsme (zabalení v našich roztomile pojmenovaných bundách - Render a Rendeza a nepromokavých kalhotách) přežili a šlapali dál.

Těsně před deštěm, vrchní stavitel stanu soustředící se na svou důležitou funkci

Bouřka se nejlépe překonává pod kamenem a času stráveného vařením a jídlem nikdy nelze litovat.

Matěj předstírající, že ho ani kroupy, které pokryly celou cestičku a promočené kalhoty nemohou rozhodit! Tohle byla jediná bouřka, kterou jsme podcenili a řekli si, že jistě jen lehce zaprší a nepromokavé kalhoty nejsou třeba. A závěr? Byla to velká chyba. Ale pravda je, že nám promočené kalhoty hned po dešti na těle během chůze uschly ani ne za 30 min. Taková malá výhra!

Někdy se hrozící večerní bouřka, před kterou jsme se tentokrát ukryly v připraveném bivaku, krásně rozehnala a místo toho nám předvedla parádní západ slunce.

Ale jak jsem psala. Většinu času jsme měli krásné počasí, a o to lépe se nám postupovalo.

cesta do Col d’Anterne

národní park Vanoise

výstup do sedla Col de la Vallée-Étroite

hora Le Grand Séru, pohled ze sedla Col de la Vallée-Étroite

hora Le Grand Séru, pohled z údolí a vesničky Grages de la Vallée-Étroite


Lac Sainte Anne


vrchol La Meyna

Konce dlouhých treků, alespoň tedy v našem případě, jsou plné paradoxů. Čím víc se člověk blíží k cíli, tím víc se těší na úspěšné zakončení trasy. Zároveň mu dochází síly a trošku i vůle. (Což je ale otázka toho, že už cítí, že si brzy odpočine a dá si teplou sprchu! A taky, že už se pěkně dlouho nevyspal bez toho, aby se tak 10x během noci vzbudil!) Do toho se míchá nadšení, že už má fyzičku na to, aby se o trošku míň zpotil během cesty do kopce a o trošku víc radoval během cesty z kopce. A nakonec se v něm probouzí smutek, že tohle všechno už brzy skončí. A tenhle kolotoč pocitů se pořád točí dokola.


A proto je potřeba ani na tom konci nespěchat, udělat si čas i na odpočinek… a hlavně si vychutnat skutečnost, že když vše vyjde, tak za pár dní konečně přejdeme celé ty francouzské Alpy vlastními silami. A že to bude jeden z těch zážitků co nás budou hřát u srdce a dobíjet mu energii ještě hodně dlouho!


A právě proto jsme do Nice vstoupili za svítání. Po poslední noci na GR 5, kterou jsme strávili pod širákem a symbolicky přímo v prachu cesty, která nás úspěšně provedla celými francouzskými Alpami. A na které jsme strávili krásných dlouhých 31 dnů.


Další vyprávění, fotky, zážitky i útrapy z naší cesty můžete nalézt na našem webu www.cestujsemnou.cz!

 A co se aktuálně děje, kde jsme, anebo na čem právě pracujeme, můžete sledovat na našem facebooku: www.facebook.com/cestujsemnou.cz.