HANNAH. V POHYBU OD ROKU 91. - S vlastní blbostí nejdál dojdeš

GA-PA 2013_01.JPG GA-PA 2013_19.JPG GA-PA 2013_20.JPG GA-PA 2013_21.JPG
GA-PA 2013_22.JPG GA-PA 2013_23.JPG GA-PA 2013_24.JPG GA-PA 2013_25.JPG GA-PA 2013_26.JPG GA-PA 2013_27.JPG GA-PA 2013_28.JPG GA-PA 2013_29.JPG GA-PA 2013_30.JPG GA-PA 2013_31.JPG GA-PA 2013_32.JPG GA-PA 2013_33.JPG GA-PA 2013_18.JPG GA-PA 2013_17.JPG GA-PA 2013_02.JPG GA-PA 2013_03.JPG GA-PA 2013_04.JPG GA-PA 2013_05.JPG GA-PA 2013_06.JPG GA-PA 2013_07.JPG GA-PA 2013_08.JPG GA-PA 2013_09.JPG GA-PA 2013_10.JPG GA-PA 2013_11.JPG GA-PA 2013_12.JPG GA-PA 2013_13.JPG GA-PA 2013_14.JPG GA-PA 2013_15.JPG GA-PA 2013_16.JPG GA-PA 2013_34.JPG
04.10.2013
S vlastní blbostí nejdál dojdeš

Takže všichni jsme si „zkušeně“ nechali čelovky v kempu…. A to už nás druhý den bylo více! V den „D“ se k nám připojily i holky z Hannahu, které dorazily o den později, takže naši první túr znají jen z vyprávění.

Byli jsme si všichni jistý, že zpět v kempu budeme kolem 17 hod odpoledne a ještě stihneme prozkoumat zákoutí městečka Garmisch. No… takže jsme se krásně pomýlili. A ty čelovky zůstaly v kempu … :) Všem!

Stejně jako předchozí den jsme si cestu k vrcholkům hor zkrátili lanovkou. Tentokrát jsme vyjeli do sedla Alpspitze a odtud po krátkém pokochání hurá k nejbližší feratě, která si říká, jak jinak, Alpspitze Ferrate.

Nástup na feratu se nedal přehlédnout… nedal se vůbec přehlédnout … Pokud jste za komunismu viděli předvánoční frontu na banány nebo kokosovou moučku, tak to bylo přesně ono. Těžko říct, proč zrovna ten den, asi že sobota, ale lidí jak na Václaváku. A to byl hned asi první zádrhel v našem časovém plánu. Připojili jsme se nakonec fronty a vlažným tempem si vychutnávali bezpočet kovových žebříků a kramlí, kterých je na této feratě víc než dost. Tempo nebylo vražedné, ve skutečnosti odpovídalo zácpě na D1. Výhledy byly ale fantastický. Na vrchol Alpspitze jsme dorazili kolem poledne. Po skupinovém foto jsme se usadili pod poletujícím hejnem kavčat žlutozobých, která čekala na každý odpadnutý drobek. Někteří ani nečekali, někteří na férovku přilítli a kus žvance si prostě vzali sami. Spíš to byla atrakce před náročným sestupem. Všichni chytře koukajíc do mapy jsme sestup do údolí Höllental k chatě Höllentalanger Hütte odhadovali na 3-4 hodiny. Takže dole u aut budeme maximálně za 6 hodin, což by odpovídalo být v cíli kolem 18hod. Jo, to by šlo, oproti původnímu plánu jen hodinové zpoždění. Tak hurá na sestup! Z dáli nás pozoroval vrcholek Zugspitze, pod námi se krčil Garmisch a přímo pod nohama drolící se kamení bez náznaku správně volené cesty. Ještě naivně jsme holkám vyprávěli, jak nás v závěru cesty čeká krásná soutěska plná vodopádů a jeskynních průchodů. Ta soutěska směrem do Hammersbachu je strašně fotogenická a pár z nás ji již procházelo loni. Tato zkušenost se později velmi hodila! Ale zpátky na hřeben z Alpspitze, kde jsme tak krásně odhadli ten čas. Zhora to totiž vypadalo jako plynulé klesání bez větších skalních nerovností. Opak byl pravdou. Nejen že jsme občas tápali, zda-li vůbec jdeme správně, ale čekala nás řada úseků, kde feratové vybavení bylo k prdu, prostě se nebylo za co jistit ani chytit, ale přesto se to muselo zdolat. Vybraní jedinci z naší skupinky už začali nenápadně protestovat. Protesty se ale nebraly vážně, oni vlastně byly zbytečné. :) Po 3 hodinách jsme nebyli v údolí u chaty, po 3 hodinách jsme viseli, tentokrát už jištěný, na jednom z mnoha skalních masivů a pouštěli jsme protilezoucí japonce, mexičany a další světové národnosti. Očividně oblíbená trasa v obou směrech. Ale chata stále v nedohlednu. Ani ještě nebylo kam oko zamířit. Ta mohla být kdekoliv, vždyť jsme byli ještě někde ve 2300 m n.m., sotva jsme pokořili 300 výškových metrů z vrcholu Alpspitze. Byly úseky, které byly technicky náročné, ale zároveň nádherné. Co více si mohl „víkendový feratista“ přát. Ferata zároveň občas lemovala úzký hřeben, za kterým se rozprostíral krásný výhled na zbytky ledovce pod Zugspitze. Užívali jsme si to, ale zároveň jsme věděli, že čas do setmění se krátí. Asi tak hodina do setmění a údolí, do kterého sme měli slézt, pořád v nedohlednu. Někteří z nás už přestávali mluvit, jiní si v duchu plánovali, jak hlavní organizátory zaškrtí, a ti silní vyhlíželi onu chatu před soutěskou. Chata se najednou objevila, nebo spíše se v dálce objevila světýlka stejně jako když Jeníček hledal východ z lesa a zahlédl perníkovou chaloupku. Co teď? Přespíme na chatě? Tu soutěsku nad hučící řekou přeci po tmě dát nemůžeme?! Rozhodnuto, chata byla zcela plná a naši skupinku už ubytovat beztak nemohla. Takže Rádlera na posilnění a vrhneme se do soutěsky hlava nehlava nebo spíš noha nenoha. Postupně nám docházelo, že čelovku mezi základním vybavením nemá ani jeden z nás. No což, soutěsku jsme museli dát za pravé alpské tmy. A když soutěska, tak samozřejmě tma jak v pytli. Bylo těžké, a lidově řečeno o držku, najít ten tu správnou cestu podél řeky a pod padající vodou. Holkám jsme přes den popisovali ty fotogenické scenérie soutěsky, ty ale byly neviditelné a jen jsme je pociťovali, když jsme hlavou narazili na snížený skalní průchod, když jsme najednou prošli nekonečnou megalouží, nebo když jsme našlapávali na úzkou lávku nad řekou… Drželi jsme se jak děti ve školce za natažené trekové hole, asi kdyby někdo z nás „chtěl“ spadnout do rozbouřené horské vody, tak abysme tam mohli spadnout všichni. Ti zkušení, kteří tu soutěsku šli před rokem za krásného slunečného počasí, naštěstí občas tušili kudy zhruba tudy. Vtipům v podobě točitých schodů v jedné z jeskyní jsme se už ani nesmáli! Po hodině jsme soutěsku úspěšně prošli a už nás čekala jen asi 5km cesta lesem, samozřejmě setmělým lesem. Podtrženo sečteno, chtěli jsme k autům dorazit v 17.00 hod, dorazili sme ve 22.00 hod. Ztráta pouze dvou kousků. Dva z nás totiž byli v té noční hře na bobříka pomalejší a nad nima se naštěstí na chatě před soutěskou slitovali a nechali je přespat. Noční zážitek bez čelovek nám do dneška málokdo věří. Nejvíc nevěří ti, kteří tu soutěsku znají za denního světla. Jediná správná otázka „A to jste bez zranění přežili?“ Ano přežili … :)

 

Pozn.: Nutno dodat, že fotky z večerních hodin není možné vzhledem ke kvalitě, ale hlavně  obsahu publikovat :) Děkujeme za pochopení.

Adéla Bruns

23.02.2017

testovala lyžařský set...
>>> více

Winter Carrots

09.02.2017

Hannah Grant...
>>> více

Zrakově postižení...

06.02.2017

oblékáme repre...
>>> více

Letem světem

30.01.2017

cestovatelský festival v Plzni...
>>> více

Hannah Grant 2016

16.01.2017

videosestřih...
>>> více

Z Kamerunu do Čadu...

04.01.2017

HANNAH GRANT...
>>> více