HANNAH. V POHYBU OD ROKU 91. - Ondřej si splnil sen

Ondřej si splnil sen
Blindman_The Great Wall Marathon 2016_01.JPG Blindman_The Great Wall Marathon 2016_13.JPG Blindman_The Great Wall Marathon 2016_12.JPG Blindman_The Great Wall Marathon 2016_11.JPG
Blindman_The Great Wall Marathon 2016_10.JPG Blindman_The Great Wall Marathon 2016_09.JPG Blindman_The Great Wall Marathon 2016_08.JPG Blindman_The Great Wall Marathon 2016_06.JPG Blindman_The Great Wall Marathon 2016_05.JPG Blindman_The Great Wall Marathon 2016_04.JPG Blindman_The Great Wall Marathon 2016_03.JPG Blindman_The Great Wall Marathon 2016_02.JPG Blindman_The Great Wall Marathon 2016_14.JPG

Ondřej si splnil sen

Maraton v Číně na velké zdi aneb jak se sen stal skutečností

 

Před nějakou dobou jsem ještě snil o cestě za jedním z nejnáročnějších maratonů světa a to v Číně na velké zdi. Překonat strmá stoupání, 5164 kamenných schodů a vysoké teploty byla zkrátka výzva. Dny se převalovaly jeden za druhým a my najednou stáli na prahu a krokem vpřed na velkou cestu a splněným snem. Povede se vše, tak jak si přejeme?

Jak rychlá jízda byla rikšou, tak i rychlá byla doba, kdy se přiblížil sen dotknout se poprvé Velké čínské zdi. Lhal bych, že nervozita nebyla žádná. Přece tu doopravdy stojí ve své vší kráse. Zde ze mě vše spadlo a já si užíval doteky po kamenech a spárách, překonával její schody nahorů i dolů. Zkrátka pocit, když jdete na první rande. Měli jsme dva dny do velkého závodu.

Už samotný budíček v den závodu byl neuvěřitelný. Vstávali jsme ve 3:00 ráno. Obavy před maratonem jsem ale měl a zamhouřit oči se mně podařilo opravdu pozdě. Zahájení maratonu bylo ohromné a potkávání se spoustou běžců z různých stran světa je neuvěřitelné. Přátelská atmosféra byla na místě a já s trasérem Lukášem jsme byli nachystaní pokořit jeden z nejnáročnějších maratonů světa.

Bylo to tady, padl výstřel a celá trať před námi – naše nohy jí mohou okusit. Hned na začátku jsme se potýkali se strmým stoupáním po silnici k samotné zdi. Proběhli jsme bránou a moje hůl i Lukáš mne začali upozorňovat na všechny ty kamenné schody. Nejnáročnější část byla tzv. kozí stezka, nejužší část zdi, která byla nerovná a strmá. Držet se zábradlí byla pro mne jistota při zdolávání té spousty schodů směrem dolů. Úkryt a úlevu před spalujícím sluncem zajišťovaly hradební věže a dostatek občerstvovacích stanic.

Když byly schody za námi, před námi byla ještě dlouhá cesta po prašných cestách místních vesnic. Přidala se k nám i na kus cesty Jitka, s kterou jsme si kousek popoběhli a popovídali. Probíhání vesnicemi pod čínskou zdí nám zpestřovali čínští lidé kolem trasy. Fandili a koukali na nás, děti mávaly a my jsme si s nimi plácali, občas jsem dal i nějaký ten autogram. Hlasité volání „nihao“ nás povzbuzovalo. Byla i zastávka na společné foto s přihlížející rodinkou.

Cesta vedla dál a my se hnali po prašných cestách za plného provozu. Auta kolem projížděly a vířily prach. Troubení všude okolo a já se nemohl ani ohlédnout, zda je to zrovna na mě. Naštěstí Lukáš mě vedl na trasách bezpečně. Na každém občerstvení důkladné napití a osvěžení. Cesta začala být přímo rozpálená a mě už začaly pálit i nohy. Dvacet pět kilometrů za námi a já začal být nevrlý. Bojoval jsem s únavou a žízní. Úsek, na kterém nebyl ani malý stín, byl náročný. Naštěstí jsme co nevidět doběhli znovu pod Velkou čínskou zeď. Tak, a byl před námi závěr, který vše rozhodne.

Čtyřkilometrový okruh se schody po Velké čínské zdi, který jsme zdolali na začátku závodu, nás tentokrát čekal v protisměru. Drápání se přes každý kamenný schod, kdy naše nohy byly už úplně znavené. Pro to bylo vytrhnutí z toho únavného běhu po rovině a schody mě i zároveň probudily k životu. Střídavým zachytáváním zábradlí, hradeb a Lukáše postupujeme zdí vpřed. Spousta běžců okolo už i odpočívali a museli jsme čekat, abychom je mohli obejít. Na nejvyšším vrcholku ze všech sil ještě zakřičím „maratooooon“, ale dole to nejspíš nikdo mým už sípavým hlasem neslyšel. Ještě si užít posledních pár schodů a na posledních schodech zapózovat na společné fotce s mojí nejúžasnější fotografkou Zuzkou. Posledních pár kilometrů jen z kopce… hurá. Ovšem to jsem ještě netušil, jak se mně z kopce poběží - opravdu špatně! Snad bych to i vyměnil za pořádný kopec, zoufal jsem si.

„Poslední kilometr,“ říká Lukáš a to mě už v hlavě lítají různé myšlenky. Zvládli jsme to a navíc jsme si tento závod neuvěřitelně užili. „Už vidím cíl,“… a já ho pro změnu slyšel. Na tento bouřlivý jásot a ohromnou radost, že jsme to zvládli, nikdy v životě nezapomenu.

Po doběhnutí jsem se upřímně hrozně moc těšil na pivo, u kterého jsem si vychutnával poslední večer v Pekingu. Přemýšlel jsem nad vším, co se stalo, a byl jsem rád, že už to mám za sebou. Poslední den jsem ještě ochutnal místní speciality, třeba i červa se škorpionem. Naštěstí jsem na to neviděl a mohl jsem si představovat brambůrek. Pak už jsme se hodili do gala na gala večeři a poslední setkání s běžci a hurá… cesta domů!

Děkuji vám všem, kteří mě tento sen pomohli splnit, protože bez vás by to opravdu nešlo. Děkuji i celé své široké rodině a přátelům, kteří mě podporovali splnit si svůj sen. Díky patří sponzorům za to, že mě s radostí podpořili, abych mohl celou tuto cestu uskutečnit.

Adéla Bruns

23.02.2017

testovala lyžařský set...
>>> více

Winter Carrots

09.02.2017

Hannah Grant...
>>> více

Zrakově postižení...

06.02.2017

oblékáme repre...
>>> více

Letem světem

30.01.2017

cestovatelský festival v Plzni...
>>> více

Hannah Grant 2016

16.01.2017

videosestřih...
>>> více

Z Kamerunu do Čadu...

04.01.2017

HANNAH GRANT...
>>> více