close

Hlavní menu

             

Hannah Grant podporuje

Jak zemřít 1500 km od domova

Tři kamarádi, kteří na kole vyrazí z domu do Paříže. S sebou si berou opravdu jen nejdůležitější věci nutné pro přežití, protože cesta bude dlouhá. Nejméně 1 500 km. Kdo jsme a proč to vlastně děláme?

Minulý rok jsme se ve tříčlenném složení (Petr - 19 let, Dan - 19 let a Ondra - 20 let) rozhodli vydat na naši první delší cestu na kolech. Nápad to byl vlastně Ondry, který už předtím sám dojel z domova k Baltu a je z nás největší nadšenec do kol. Především pro tzv. bikepacking, což je více méně to, co děláme. Člověk si zabalí nejdůležitější věci na své kolo, jede někam hodně daleko a ideálně se to snaží všechno přežít, protože jen samotné plně naložené kolo si dělá, co chce a je těžké ho zkrotit.

Zpátky ale k minulé výpravě, jejímž cílem bylo dojet do Grada, což je přístavní město na severu Itálie. Trasa čítala něco okolo 900 km a my to nakonec zvládli za 8 dní. Jet 8 dní v kuse ve vedru, v dešti a přes Alpy, není úplně fyzicky, ale především ani psychicky jednoduchá věc. A to na kole přes rok ani moc nejezdíme a většina z nás kolo nějak extra v lásce nemá. 

Kvůli čemu jsme to tedy všechno absolvovali a budeme absolvovat znovu?

Pro pocit svobody...

Ať už člověk cestuje pěšky, na kole, nebo jakkoliv jinak vlastním úsilím a energií někam hodně daleko od domova, zažije věci, které by nikdy a nijak nemohl jinde zažít. Když jsme přijeli domů, lidé se nás ptali, proč jsme k tomu moři nejeli autem nebo neletěli letadlem. Když jsme ale k tomu cíli dojeli, sami a svým vlastním úsilím, po tom, co jsme se jednoho rána vzbudili u sebe doma, vzali kola, jeli daleko od všeho a celou dobu měli v hlavě jen jeden cíl, nikoho vlastně na konci nezajímalo žádné moře. Kromě toho, že jsme se konečně mohli umýt.

Je to pocit svobody, který člověk zažívá, když si s sebou nese pouze nezbytné věci k životu, které každé ráno sbalí a naloží na kolo a večer je zase o 100 kilometrů dál od domova. Ten pocit, když člověk denně překonává sám sebe a na konci zjistí, že je schopný čehokoliv. To je skutečný pocit svobody a ten nikdy, pokud neopustí svojí sociální bublinu a není odkázán jen sám na sebe a maximálně na dva své kamarády, kteří tvoří většinu jeho aktuálního světa, nezažije. Nehledě na to, že takové množství zážitků během jednoho týdne nezažije člověk mnohdy za celý rok života.

Startujeme z Jablonce

Zpátky k Paříži. I přes to, že dva z nás tří si slíbili, že tak daleko už nikdy nikam na kole nepojedeme, se tentokrát vydáváme ještě dál. Kdokoliv prostě snadno zapomene to špatné a pamatuje si jen to dobré. Cesta povede z Jablonce nad Nisou na severu Čech přes kopcovité Německo a placaté Nizozemsko až do Amsterdamu. To bude první větší cíl naší cesty. Odtud budeme pokračovat na jih, konkrétně do hlavního města Belgie – Bruselu. Koupačka v moři bude i letos, protože další zastávkou je pobřeží Francie – konkrétně město Dunkerk. Pak už zbývá posledních “pár” kilometrů do Paříže.

Kromě toho, že nejsme profi cyklisté, se odlišujeme ještě další věcí. Snažíme si ze všeho, ale především sami ze sebe, dělat nonstop srandu. Když je člověk psychicky na dně, dokáže pobavit sebe a ostatní mnohem efektivněji a kontroverzněji. To je taky důvod, proč z naší výpravy vznikalo spoustu záznamů a zážitků, které můžete najít na našem Instagramu, kam píšeme deníky a nahráváme fotky z každého dne.

Teď je jen na nás, jak se s cestou vypořádáme. Jsme rádi, že u toho budete s námi.

Petr, Dan a Ondra