close

Hlavní menu

             

Hannah Grant podporuje

Závody na MS Hawaii

Jindřiška Zemanová vyrazila na MS v triatlonu na Hawaii. Jaké nástrahy na ni na druhé polovině světa čekaly a jak se vypořádala se zahraniční konkurencí? Shrnula nám své dojmy.

Kapitola Hawaii začala v Prachaticích na Xterra Czech, kam jsem jela jen proto, že to je v podstatě doma a proč si nezkusit závod světové série 2 hodiny od domova. Prima – vítězství v kategorii a slot na MS Hawaii. No fajn, ale kde vezmu dovolenou a těch 100 000,- Kč na náklady?

10 dní jsem přemítala tam a zpět, všechna pro a proti, až manžel zavelel: přihlas se, bookuji letenky a ubytování. Tak jsem se přihlásila. Jako kontrolní test jsem si dala ještě ME Xterra v Německu (už ve větší konkurenci než v Prachaticích) a hop – vítězství a další slot na Hawaii. To bylo znamení, že tam mám opravdu být. Nějaká finanční podpora se podařila sehnat, materiální podporu jsem získala u firmy Hannah – velice děkuji! A tak jsme vyrazili…

Koupili jsme si dražší letenky pouze s jedním přestupem, abychom cestovní trápení zkrátili na minimum, a i tak z toho bylo 27 hodin na cestě. Ale kufr i kolo dorazilo ihned s námi, takže paráda a žádný předzávodní stres. Ubytovali jsme se, vyspali a začali si zvykat na 30°C a ohromnou vlhkost vzduchu. Jelikož jsme byli také (nebo hlavně) na dovolené, tak jsme si procestovali ostrov, prohlídli odlehlé pláže s mnoha želvami a kochali jsme se krásami tropické krajiny. Trochu, k mému překvapení, nás celý pobyt provázely dešťové přeháňky, teplé a ihned pak přecházející ve slunce – zvláštní podnebí…

Kromě výletů jsem také byla prozkoumat trať běhu, která stejně jako cyklistická, byla vyznačena již týden před závodem. Samé bahno, které brutálně klouzalo, prosekaný průlez (průběh) pralesem – no jsem zvědavá, jak tady poběžíme... Pak jsem si zaplavala v klidném oceánu a projela trať kola – to byl trochu šok! Tolik bláta jsem zažila naposledy na světovém poháru MTB v Německu někdy v roce 2000. Od té doby jsem se mu zdatně vyhýbala a příliš do takových podmínek na kole nevyrážela. Trochu jsem musela hlavu přenastavit na to, že to nebude závod na 3 hodiny, na suchu a v čistotě. Ale den před závodem jsem byla v klidu a ready se porvat o nějaké slušné umístění. Srovnání jsem měla pouze na evropské úrovni, zámořské soupeřky jsem absolutně neznala.

A nyní ke dni „D“ - 28. 10. 2018

Na kole přijíždím do centra závodu, jsem pěkně rozjetá a klidná. Pouze klasická předzávodní “nervóza", nic výjimečného. S delšími závody mám zkušenost a myslím, že umím i nakládat se svými fyzickými silami během závodu. Bláta na kole se nebojím – naopak! Vzhledem k mé bikové minulosti (několikanásobná juniorská mistryně ČR a juniorská vicemistryně Evropy) mám technické a uklouzané tratě ráda, mohu těžit ze svých technických dovedností a většinou to bývá mojí výhodou. Takže v pohodě ukládám kolo a běžecké věci do depa a přesunuji se ke startu plavání…a teď to vidím!!!

Vlny 3 m vysoké a hlášení pořadatelů, že vlny jsou celkem velké, ale nemáme se obávat, na vodě je přes 20 profesionálních záchranářů…SKVĚLÉ! Nikdy jsem se před startem ničeho nebála, nebojím se tratí, nebojím se fyzické bolesti, nebojím se ničeho, prostě do toho jdu, ale tentokrát jsem se opravdu BÁLA. Bála jsem se o sebe, že se utopím. Hned při rozplavání mě totiž při vylézání z vody jedna vlna sebrala a začala točit v kotrmelcích, dezorientovanou a vystresovanou, absolutně bez síly s ní bojovat, až mne vyhodila a já se vypotácela ven k manželovi. Parádní začátek. 

V takových vlnách, jakými nás oceán v sobotu ráno přivítal, je totiž velice obtížné vylézt ven. I vstup do vody je problematický a vlny se musí proskakovat, popř. proplouvat, ale při výlezu z vody je máte za sebou a nevidíte na ně, takže jsou zákeřné a nemilosrdné. V tu chvíli jsem přehodnotila situaci a upnula se k jednomu cíli. Tím bylo přežít ve zdraví plavání a vylézt z vody (vylézalo a vlézalo se dvakrát, neboť v půli plavání byl krátký přeběh po pláži). START! 

Díky pomoci tamějších Bohů a štěstí jsem v závodě při plavání neměla vůbec problém a krásně se mi podařilo odstartovat a dostat se na vodu a následně se na vlnách nechat vynést až ven – když jsem vyběhla po plavání z vody cítila jsem se jako vítěz, neboť v tu chvíli, ze mne opadla veškerá obava a svůj jednoznačný a hlavní cíl jsem splnila naprosto dokonale – přežila jsem bez nějaké nepříjemné situace plavání! V depu jsem přezbrojila na cyklistiku a vyrazila vstříc klouzavé a tím technické trati – dle předpokladu mi to činí menší problémy, než některým soupeřkám, a tak stoupám startovním polem vzhůru. Předjíždím muže i ženy. V tuhle chvíli jsem věřila ve své fyzické schopnosti a obávala jsem se pouze technické závady. Cítila jsem se skvěle a tak jediné, co by mohlo dobrý výsledek zhatit by byl nějaký defekt kola – a k tomu (v těchto blátivých podmínkách) není daleko a i jich mnoho podél trati bylo k vidění. 

Já měla obrovské štěstí a proklouzala jsem se po cyklistické části až na 1. místo v kategorii amatérek. Tak teď už jen běh. Měním v depu cyklistické tretry za běžecké boty a vybíhám. Musím v klidu zase srovnat rytmus a chytit dobré a konstantní tempo. Občas i jdu (nejde běžet, jak to klouže), občas se chytám pralesních keřů a stromů, ale cítím se stále v pohodě, předbíhám ještě nějaké muže a 2 dámy z kategorie PRO a už se blížím k závěrečnému úseku na pláži. Pak už jen kratičký výběh do cílové rovinky a cíl - 1. místo v amatérkách, ve své věkové kategorii a velmi cenné 9. místo absolutně včetně dam z kategorie PRO. 

V takto nabité konkurenci životní výsledek! Myslím, že mi teprve teď (téměř měsíc po závodě) pomalu dochází co se mi podařilo a pro mne osobně tento úspěch ještě stále zraje

V cíli čeká manžel, který mi byl tou největší oporou po celý pobyt na druhé straně zeměkoule a vlastně nejen tam – on zná mé pocity a ví, co říci v tu pravou chvíli, aby mě podpořil a nebýt jeho rozhodnutí, vlastně ani nevím, zda bych na Maui odcestovala. Díky jemu a mé rodině, která je sportem zapálená a vytváří mi podmínky, ve kterých mohu alespoň trochu trénovat a připravovat se. 

Děkuji všem mým sponzorům (vlastně mým přátelům) za jejich podporu a firmě Hannah za perfektně padnoucí a slušivý outfit, ve kterém jsem si to dokonale užila. 


Jindřiška Zemanová



Poděkování patří i dalším sponzorům: Stavpartner s.r.o., Setrite s.r.o., AC Heating-tepelná čerpadla.


text i použité foto: Jindřiška Zemanová