close

Hlavní menu

             

Jak se vše událo

Orlí stezka - část 1

V sobotu dopoledne dorážím, po devíti hodinách za volantem, do obrovského mraku v St. Christoph am Alberg. O 50 € chudší za přehlédnutí jedné rychlostní výjimky, ale stále dobře naladěn na pořádný zátah hned první den, protože se má zhoršit počasí.

První pasáž po štěrkové cestě ubíhá rychle a těším se, až kopce přestanou být protkány kabely lanovek. U poslední ze stanic (o 800m výše) už slunce strašně pálí.


Mám za sebou dlouhé sněhové úseky a před sebou změť červených puntíků na skalách. Postupně stoupám, až narazím na feratu, ze které po chvíli vidím krásný chodníček hluboko pode mnou. Kontroluji mapu a jo, jdu špatně. Poprvé se musím vrátit a hledám červené tečky, které mě navedou lépe. Bohužel, to není první ani poslední seknutí se značením.
Další kilometry ubíhají v poklidu, objevují se i úseky jištěné lany, které jsou ovšem po zimě úhledně smotané u stěn, a tak si místy dávám fakt bacha. Pět hodin od opuštění auta mám na dohled v pořadí třetí chatu. Jsem už tak "akorát" na delší pauzu, hlavně díky vedru. Tak ještě kousek před chatou sedám do jediného stínku široko daleko, kousnu do jablka... a probouzím se o 30 min. později. :)

Tohle uvolnění mě pobavilo, asi jsem byl moc i z noční jízdy autem. Na chatě jen doplním vodu (2l ze tří docela rychle pryč) a vyrážím ve směru dle nálepky Adlerweg na rozcestníku. Cesta, ale místo podél hřebene, směřovala přímo dolů, a tak podruhé koriguji směr dle mapy a vyhlížím místo na první noc.
Na řadě je další stoupání, do kterého se mi vůbec nechce, jsem na krásné louce s výhledem na všechny strany. Nacházím ideální nerovnost na ulehnutí a postavení přístřešku (Skyline4) zároveň, protože od západu se valí ohromná masa mraků. První kapky dopadají chvilku po večeři a působí to celé tak romanticky, že usínám..., usínám... a netuším, že to bude jedna z nejšílenějších nocí mého života.

 
Poprvé se budím, když je ještě šero. Vítr přístřeškem lomcuje a hustě prší - LIJE. Jsem v suchu a usínám znovu. Za necelou hodinu se opět budím znovu. Vítr změnil směr a chvílemi mé útočiště propíná zespodu a celé to vypadá, že brzy odletí. Na druhou stranu, ještě lépe odráží přívaly vody. Za další hodinu a půl mě probouzí tlak na zádech. Na střeše se mi udělala prohlubeň plná vody, vítr asi někde povolil, co bylo v pořádku ještě před ním, a tak tlačím... Daří se a vše odtéká přes lanko napnuté mezi hůlkami dolů. Usínám a probouzí mě ve dvě ráno hluk lítajícího stanu:). Rychle jsem se probral, když jsem viděl, jak se dolní pravý okraj přístřešku mrská ve větru. Vrhám se do míst, kde byl kolík a v druhé ruce už mám roh plachty. Půda rozmočením změkla natolik, že se kolík povolil. Dopadá na mne tak akorát tolik kapek, že jsem durch a v tom vítr i déšť ustávají. Vše jsem propnul a zkontroloval a koukám pod sebe. Celé údolí zahalil bílý mrak, ve kterém se rozplývá světlo z měst a vypadá jako svítící řeka. Vpravo se blýská z hrozivé masy opřené o hory a vlevo jsou vidět hvězdy. Na chvíli se vše zastavilo - vím, že se to tak říká, ale FAKT - příroda mě odměnila. Znovu a překvapivě lehce usínám. Od teď se ještě 4x probouzím - 3x vytlačuji vodu a 1x opravuji horní levý kolík, než se v 6:30 povolí kolíky s lanky upínající nosnou hůlku. Opět rychlé probrání, nic hezkého se nestalo a chvíli trvalo dát vše do pořádku. Koukám na předpověď počasí, a ačkoliv nepršelo úplně hustě, mělo se vše zase zhoršit a trvat do 15 hodin.


Příštích zhruba 7 hodin vařím čaj, hraji si s kapkami, které stékají nade mnou na "střeše", dělám jim chodníčky pryč, hrabe mi z toho, sleduji dvojici, jak kolem prochází a za hodinu se vrací, chvilku spím a asi hodinu koriguji přístřešek i rukama, protože přišel opět vítr foukající zespodu dovnitř a tentokrát s sebou tahal dovnitř i vodu. Ve dvě odpoledne je déšť jen mírný a má zeslabující se tendenci, takže začínám balit. Promítám si v hlavě, co tohle bylo za marast a těším se na rychlé dokončení etapy 24 a třeba i dohnání velké časové ztráty. 


text a foto: Lukáš Knybel