close

Hlavní menu

             

Hannah Grant podporuje

Orlí stezkou pozpátku

V červenci 2016 jsem překonal jednu velkou osobní metu výstupem na Matterhorn. Bod, kdy jsem se definitivně posunul z oblasti trailrunningu do oblasti 4000+ ...

Jak tohle začalo?

V červenci 2016 jsem překonal jednu velkou osobní metu výstupem na Matterhorn. Ačkoliv někdo může namítat, že Maťas nic moc Luki, tak ne! Pro mne to byl přelomový okamžik. Bod, kdy jsem se definitivně posunul z oblasti trailrunningu do oblasti 4000+. Materiální zajištění, bez kterého by to nešlo, mi poskytl Hannah v rámci Hannah Grantu (#hannahgrant) a zajištěn fyzicky jsem byl Vojtou z Alphaguides. Díky za to!

 Po návratu jsem chvíli žil na obláčku bezmezného štěstí a pokračoval v tréninku na Beskydskou Sedmičku, kterou jsem poprvé v životě musel vzdát v polovině závodu. Žaludek odmítal a bohužel i moje achillova pata vykazovala nepřiměřenou úroveň bolesti. A tak se další plány rozplynuly. Stop závodům, návštěva lékaře a fatální novinka, že tohle už opravit nepůjde. Mou Achillovou patou se stala achillova pata a tuto trhlinu jsem rozdýchával těžce.


Po krátkém období beznaděje jsem se vydal cestou čínské medicíny a najednou se začaly dít věci. S jehličkama v uchu jsem trávil každý lednový víkend na Malé Fatře a zažil snad vše, co zima může nabídnout. Kupu ledu na mačky, prašan po prsa i mokrou břečku co nechtěla na svahu zůstat moc dlouho. Začal jsem více poslouchat své tělo a ono mi začalo odpovídat pozitivně. Tak se mi v hlavě obnovil generátor dobrých nápadů a na mapě uvízl prst rovnou na dvou místech. Zpět do Zermattu nebo poprvé do Tirol?

Vzhledem k tomu, jak se rok vyvíjel a úspěch byl vystřídán zklamáním a zase naopak, jsem pocítil nutnou potřebu dobrodružství, které jsem ještě nezažil a vím, že tento druh "skills" se mi bude hodit. Toto dobrodružství nejlépe charakterizuje slovo SAMOTA. Nikdy jsem nebyl delší dobu naprosto sám se sebou v horách a Orlí stezka (Adlerweg) v Rakousku je na toto jak dělaná. Ať to vypadá jak chce, cítím, že mě toto dobrodružství zase posune o kousek dál, přesně tam kam chci, kde se potřebuji ocitnout, kde být prostě MUSÍM.

V době, kdy se mi toto rodilo v hlavě, se mi v emailu objevila senzační zpráva. A na základě této zprávy mohu nyní s potěšením napsat, že jsme s Hannah ZASE V TOM! Takže vlastně nepojedu tak úplně sám. A tuto podporu nesmírně oceňuji, protože tohle nebude tak úplně o běhání a více dnů na hřebeni vyžaduje i kvalitní materiálovou přípravu.

O Adlerweg (Orlí stezka) jsem poprvé slyšel od Vojty z Alphaguides a vznikla láska na první poslech. Je to něco strašně krásného a zároveň brutálního ve svých parametrech a tohle mám prostě rád! Bližšímu popisu mé trasy věnuji samostatný příspěvek.

Takže závěrem tohoto úvodu: za 2 týdny sedám do auta vstříc dalšímu dobrodružství, které bude letos o mně a se mnou. Snad to spolu vydržíme :).


Text a foto: Lukáš Knybel