close

Hlavní menu

             

Hannah Grant podporuje

OTHER WAY AROUND: Jsme v cíli

Mokro v botách, mokro ve stanu, liják celý den, silný vítr a kousající mouchy. Přesně to jsme si myslely, že nás asi tak při nejhorším může čekat. A že tomu tak vůbec nebylo, nás velmi mile překvapilo.

Když se totiž na Vnějších Hebridách udělá hezky, přestane pršet, vykoukne sluníčko, zalezou midges nebo ustane vítr, tak pak je to tu opravdový ráj. A i když se stane jen jedna ze zmíněných věcí, tak vás to potěší. Ostrovy jsou totiž občas vskutku nehostinné a každé jen trochu lepší počasí vás mile překvapí. A třeba nalezení zpevněné cesty uprostřed rašeliniště je opravdový luxus.

Z Barry, nejjižnějšího obydleného ostrova Vnějších Hebrid, jsme se vydaly až na nejsevernější bod souostroví – Butt of Lewis. Během 16 dnů a s více než 350 km v nohách jsme prozkoumaly celkem 11 ostrovů. Po těch dlouhatánských bílých plážích, dunách, ovčích stezkách, často taky vřesem, rašeliništěm a bažinami, kudy nevedla žádná cesta. Občas jsme vylezly na nějaký menší či větší kopec za výhledy nebo objevily skrytou zátoku s tuleni.

Zejména na jižních ostrovech, jsme za celý den potkaly třeba jen dva lidi, většinou to byli místní obyvatele venčící pejsky. Vlastně ani nevíme, zda bylo zajímavější pro nás potkat místní a nebo pro ně potkat nás. Vždycky to totiž bylo příjemné povídání, ze kterého jsme si odnesly nové poznatky a místní vypadali také nadšeně. Pořádné turisty jsme potkaly vlastně až na severu, ale i tam jich bylo opravdu málo. Do té doby to byli pouze tři podobně blázniví pěšáci a něco přes tucet cyklistů. I když jsou Hebridy součástí Evropy, je to tu tak trochu zapomenutý kraj. Možná takový evropský konec světa, s krásnou ale divokou krajinou.

Většina toho, co jsme zažily na Vnějších Hebridách, se snad ani nedá popsat. To si člověk prostě musí zažít sám. A my to můžeme jen doporučit. Usínat každý den za zvuku vln a ovcí, na to jsme si fakt zvykly. Stejně jako na dlouhé pláže, minimum lidí, spousty krásných výhledů a tu volnost pohybu i myšlenek. Hebridy nám budou prostě chybět a jednou se tam zase vrátíme.

Ještě jednou děkujeme moc za podporu Hannah. I díky nim jsme si výlet mohly užít tak moc a každý den byl mnohem snazší.

A kam se vydáme příště? Že by další ostrovy a nebo to budou třeba hory? Zatím jasno nemáme. Teď nás však čeká v listopadu Festival Obzory 2019, kde nás můžete potkat a něco dalšího si o našem putování poslechnout.


Anna a Kateřina