close

Hlavní menu

             

Hannah Grant podporuje

OTHER WAY AROUND: Míříme na Benbeculu a North Uist

Po ostrovech Barra, Eriskay a South Uist jsme se přesunuly na Benbeculu a North Uist. A je to docela změna.

Najednou člověk vidí úrodnou půdu, taky mnohem víc domů. V ten samý den, co jsme se na Benbeculu dostaly, se tam konal hudební festival. Pro většinu místních velká událost, pro nás šok, protože jsme viděly pohromadě velké množství lidí, kterému jsme si odvykly. Ale všichni měli zajímavé kostýmy a opravdu si to užívali. Původně jsme si říkaly, že bychom tam zašly, zažily tu atmosféru tam, ale akce je tak proslavená, že lístky už dávno nebyly.

Počasí nám nepřeje

Takže jsme pokračovaly dál. Místo festivalu nás zlákala možnost obchodu, a tedy něčeho jiného k jídlu, než je ovesná kaše, těstoviny a kuskus. Nakonec jsme za den ušly 37 km a byly dost rády, když jsme večer zalezly do spacáku.

Stanovaly jsme v dunách u krásné pláže, ale obecně nás Benbecula zas tak moc nezaujala. Asi má smůlu, že byla hned po tak zajímavých ostrovech. Určitě nepomohlo ani to, že jsme neměly moc hezké počasí a většinu večera, noci i dalšího dne pršelo. Na severu je letiště, dřív působilo výhradně pro vojenské účely, takže i okolí je přizpůsobené pro to, aby tam mohlo být ubytované velké množství vojáků a na nás to tam působilo trochu smutně.

stany Hannah jsou nám druhým domovem na cestě Hebridean way

Pokračujeme na North Uist a nejvyšší horu Eabhal

Proto jsme se na ostrově moc nezdržovaly a vydaly se dál. Po cestě na North Uist je spousta malých ostrůvků, na jeden jsme zašly s nadějí, že potkáme tuleně. Bohužel, tentokrát se nám schovali. Alespoň jsme objevily další krásná místa kolem klidných zátok.

na cestě po Hebridean way

Na North Uistu jsme se nejprve vydaly oficiální cestou Hebridean way mezi jezery a rašeliništi. Cesta je tam speciálně vypodložená a zpevněná, aby se v tom terénu vůbec dalo jít. Díky tomu to bylo moc příjemné a mohly jsme se většinu času koukat okolo, a ne hlavně pod nohy.

Ustlaly jsme si kousek od cesty na vřesovištích s krásným výhledem na okolní jezera a hory. Že to nebyl úplně chytrý nápad jsme zjistily později večer, vřes je totiž evidentně rájem pro midges. Další den jsme vylezly na nejvyšší horu Eabhal, ke které je cesta částečně přístupná jen za odlivu a my měly tak o malé dobrodružství postaráno.

pohled z nejvyšší hory North Uistu - Eabhal

V nohách máme 200 km

Jednu noc jsme strávily v kempu na západním pobřeží u přírodní rezervace a dalších bílých pláží. Ten byl i díky přítomnosti pračky a sušičky doopravdy za odměnu. Většinou tam byly rodiny s dětmi v karavanech nebo cyklisté, takže dvě holky s krosnami způsobily docela pozdvižení. I díky tomu jsme několikrát vyprávěly, kdo jsme a co tu děláme, a dokonce jsme si procvičily i slovenštinu.

v nohách máme už 200 km - ostrov North Uist

Poslední den na ostrově jsme si užily opět wild camping. Na severu jsme si na jednom výběžku u tiché zátoky postavily stany a večeři jsme si daly na druhé straně v dunách u divokého moře a jak jinak než dlouhé bílé pláže. A tentokrát i s pozorováním západu slunce.

North Uist

Jsme o dost severněji, v nohách máme 200 km a kromě jedné paty, která začala cestu mírně sabotovat, je to po fyzické stránce dobré. Tělo si zvyklo na zátěž batohu i kilometrů, a tak prostě každý den vstaneme a jdeme. Lidí už je tady o poznání víc, ale pořád jich za den potkáme jen pár. Navíc dost často potkáváme skupiny, které už odsud známe. Cyklisty většinou vidíme jen jednou, jsou moc rychlí, ale mnoho lidí je tady s dodávkami nebo karavany. Ti tolik nespěchají, a tak se s nimi potkáváme větší část naší cesty. Vždycky si máváme a na obou stranách je vidět radost, že se znovu potkáváme.

North Uist

Midges už nám několikrát ukázaly svoji sílu. Navíc dostáváme varování, že na ostrovech severněji od nás je to s nimi horší. Tak snad budeme spíš příjemně překvapené. 

Každopádně jen dva ostrovy nás dělí od našeho hlavního cíle, majáku na Isle of Scalpay!

Anna a Kateřina


Číst předchozí článek »