close

Hlavní menu

             

Hannah Grant podporuje

Radek a Dája na cestách - Strastiplná cesta na Island

Radek a Dája. Mladá dvojice, která si vzala za své, že než chodit od pondělí do pátku do práce a mít v roce vyhrazený čas na jednu zimní a jednu letní dovolenou, že raději spojí práci s cestováním. A tak vyrazili pracovně na Island. Že cesta nebyla procházkou růžovým sadem a další zajímavosti nám napsali ve svém článku...

Zdravíme ze Země ohně a ledu 

Jak už jsme Vám nastínili v předchozím článku, naskytla se nám možnost vyrazit pracovně na Island.  Někoho by možná mohlo zajímat, jak se dá práce v takové destinaci sehnat. Měli jsme obrovské štěstí, že už tady před námi pracovali naši kamarádi, kteří nás doporučili na jednu z místních farem. Islanďani totiž hodně dají na doporučení a osobní kontakt. Vyměnili jsme si se zaměstnavatelem pár emailů, domluvili datum nástupu a mohli vyrazit.

Nejlépe práci najdete tak, že osobně objíždíte místní farmy, hotely, rybárny apod. a nějakou práci jistě brzy najdete. Tím, že se stal Island za poslední roky hodně populární destinací, hodí se jim každá pomocná ruka, tak zaměstnané cizince potkáte skoro všude.

Strastiplná cesta na Island

Před odjezdem jsme nepřetržitě pracovali na přestavbě naší obytné dodávky. Čas se rychle krátil a my stíhali jen tak tak. Naplánovali jsme si dvoudenní jízdu z Plzně až na sever Dánska. Dál pak trajektem na Faerské ostrovy. Musíme přiznat, že zrovna nepatříme mezi milovníky dlouhých plaveb na rozbouřeném moři a proto se před vyplutím raději 3x ujišťujeme, jestli máme dostatek Kinedrylu. 

Po dvou, překvapivě klidných nocích kotvíme v přístavu Tórshavn. Mohli bychom pokračovat rovnou dál, ale když už je tady ta možnost, počkat na další trajekt a projet ostrovy křížem krážem, jsme rozhodně pro.

O našem nešťastném příjezdu na Faerské ostrovy jsme psali článek na náš blog, takže pokud se chcete dočíst, jaké potíže jsme hned ze začátku měli, můžete mrknout tam. Pak už šlo všechno naštěstí hladce, dokonce nám i přálo počasí. V půlce listopadu navíc sotva někde narazíte na nějakého zvědavce, takže jako bonus jsme měli všechna turistická místa jen sami pro sebe.


Po týdnu na ostrovech opět skáčeme na trajekt. Na Island už je to jen noc plavby.

Konečně v cíli

A tak jsme tady. Poblíž městečka Húsavík, které je vyhlášeným výchozím bodem pro plavby za pozorováním velryb. Už čtvrtý měsíc pracujeme ve skleníkách, kde se pěstují rajčata, papriky, okurky a bylinky. Vše se následně rozváží do obchodů po celém Islandu. Skleníky se vyhřívají horkými prameny, které nám tu bublají všude kolem. Máme dokonce svůj vlastní gejzír

A přímo před domem soukromý, vlastnoručně vybudovaný bazének s horkou vodou. Není nic lepšího, než popíjet vychlazené dvanáctistupňové plzeňské pivo ve vodě vyhřáté na příjemných 38°C, když okolní teplota klesá k -10°C.

K výletění po okolí jsme se kvůli místnímu počasí zatím moc nedostali. Všechno, co jste o něm slyšeli, je totiž pravda! To, čemu se doma říká vichřice, nebo dokonce orkán, je tu na denním pořádku. 

Polární záře - kouzelná světelná podívaná

Přes noc může napadnout půl metru sněhu, ráno díky jižnímu větru začít tát a odpoledne klidně všechno namrznout. No prostě blázinec. Taky ty polární noci, který tu přes zimu panujou. V prosinci svítalo kolem poledne a už ve tři byla zase tma. A za těch pár hodin, kdy se sluníčko nestihne ani vyhoupnout nad horizont, se toho vážně moc stihnout nedá. 

Jedinou výhodou těchto dlouhých nocí, je polární záře. Kouzelná světelná podívaná, která patří k zážitkům, co si budete pamatovat do konce života.


Text a foto: Radek a Dája