close

Hlavní menu

             

Hannah Grant podporuje

Ze severu Čech do Amsterdamu aneb jak jsme trávili posledních 9 dní

V pondělí odpoledne jsme ve tří členném složení (pod pracovním názvem "Jak zemřít 1500 km od domova) vyrazili na naši cyklo výpravu z Jablonce nad Nisou do Paříže. Už ze začátku přicházelo do hry spoustu bizarních faktorů.

Petr si pár dní před odjezdem zranil kotník a doktor mu zakázal jakýkoliv pohyb na dva týdny. Ani to nás nezastavilo, sbalili jsme se a jeli do té Paříže.

Každý z nás má jinou úlohu a dohromady skvěle fungujeme jako tým. Dan má na starostí naše zdraví, Petr vaření a každodenní psaní deníků (viz náš Instagram) a Ondra se stará o opravu kol a navigací. S tou nám vypomáhá slečna z Mapy.cz, kterou má Ondra neustále ve sluchátku a vede s ní jednostranný dialog.

Překračujeme hranici

První den jsme ještě trávili v Česku. Pak už jsme ale překročili hranici a celý týden pobývali na německém území. Trasa každý den okolo 100 kilometrů s kolem v plné zátěži. Hlavně to naložené kolo vzbudí pozornost u každého, kdo kolem vás prochází. Vezete si s sebou vlastně celý svůj život na jednom kole a s tím si musíte vystačit. Když se lidé ptají odkud a kam jedeme, podívají se na nás jako na blázny a rozloučí se.

Postupně se naučíte ovládnout svou hlavu a naladit se na to, co musíte každý den ujet. Na co se ale nenaladíte, je dolní část těla. To se ukázalo jako lehký problém i tentokrát. Kromě klasické “únavy” sedící části těla, došlo u Dana i ke zranění kolena a snad u všech později v kopcích i k překyselení svalů.


Na kolech vezeme i střechu nad hlavou

Na kolech si vezeme i spaní, tedy dva stany. Spíme, kde se dá. Většinou tzv. “na divoko” a snažíme se najít místo, kde nejsme moc na očích. To ale neplatí vždycky. Například jedno z našich míst přibližně uprostřed Německa bylo dočasně zavřené koupaliště. Tam jsme využili místní sprchy a ráno potkali tamního údržbáře. Ten ale jen zamával a nic neřešil. Je vidět, že lidé při pohledu na nás mají opravdu slitování.

První komplikace

Tělo se dost opotřebuje a po přejezdu Hertzu ve středu Německa došlo i k první vážnější komplikaci, když Petr onemocněl jakousi střevní virózou. Už si všichni mysleli, že se do Paříže dojede jen ve dvou. Od německé důchodkyně jsme ale pak vyloudili prášky a nikdo nic nevzdal. Mohlo se jet dál. 

Amsterdam

Všichni jezdci měli v hlavě pouze jeden cíl – Amsterdam, jednu z našich hlavních zastávek. Přes hornaté hranice, Drážďany, Labe, Lipsko, německé pole a vesnice jsme 8. den vjeli na holandskou půdu. O den později pak do Amsterdamu. Za 9 dní jsme ujeli něco kolem 1000 km, denně bojovali s překážkami jako zdraví, déšť, teplo, zima a ponorková nemoc. Naše cesta ale nekončí. 

Uvidíme se u Eiffelovky,

Petr, Dan a Ondra


Přečtěte si více o projektu: Jak zemřít 1500 km od domova