Ještěd 24 WINTER - závod, na který jen tak nezapomeneš

Člověk může začít nový rok nějakým předsevzetím a pak se několik dní nebo týdnů snažit ho dodržovat, aby nezklamal sám sebe. Něco ve stylu: letos začnu běhat! Nebo si nemusíte žádné dát a místo toho udělat něco, co vám dá motivaci a přesvědčení, že když to absolvujete, bude každý běh radostnou záležitostí a nebudete hledat výmluvy, proč zrovna dneska nejít. Na mě funguje ta druhá možnost. A to ideálně v kombinaci se zimní čtyřiadvacetihodinovkou na Ještědu, která se už deset let pravidelně běhá o jednom z prvních víkendů po Novém roce. 

Když máte trochu toho štěstíčka na podmínky, tak tady rozběháte štědrovečerní řízek a cukroví, ale taky hlavu na celý zbytek roku.

A letos se podmínky sešly fakt dokonale! Na kopci nad Libercem pár dní před akcí klesly teploty příjemně pod nulu. Díky tomu zmrzly zbytky tajícího sněhu, a kdyby lehce nenasněžilo, tak nevím, jestli byla by větší sranda škrábat se po kamenech na vršek Ještědu nebo z něj neřízeně letět dolů. Navíc na víkendovou noc předpověď slibovala poetickou zimní vánici. 

Jakou větší motivaci mít, zkusit si v takových podmínkách, kolikrát tentokrát zvládnu obkroužit ještědský vysílač na desetikilometrovém s celkovým převýšením přes 600 metrů?!

Náhoda tomu chtěla, že se objevil další nepoučitelný nadšenec, kterého takové podmínky navnadily snad ještě víc. Tak jsme si dva dny před startem plácli, že poběžíme ve dvojici. 

Zpětně se sice můj parťák, Honza Ramzer, dušuje, jak moc si to užil! Já jsem ale rád, že jsem si kolem půlnoci ze soboty na neděli, kdy ho na vršku kopce lechtaly drobné sněhové vločky ve tváři rychlostí zvuku, nemohl vychutnat jeho vděčnost. Přesně si vybavuju překvapení některých našich spolupacientů, že můžou nastat na místě, kam už jste ten den vyběhli po x-té, takové podmínky, kdy nevíte, kudy vede cesta a ve kterém skandinávském státě jste?!

Jsem rád, že mi můj skvělý nápad mohl Honza ráno okořenit. Po tom, co jsme si oba odběhli už sedm desetikilometrových okruhů, zjistil, že nás od druhého místa nás dělí jen pár minut. Úkolem pro moje opotřebované, nevyspalé tělo pak bylo v osmém kole nikde nezastavovat, nedělat selfie, neužívat si taky jednou denní světlo, ale jak se pro správný drtivý finiš hodí ještě zrychlit! 

O co víc jsem si vážil svého zapálení, když jsem se na poslední předávce dozvěděl, že teď už třetí dvojice další kolo nepoběží, takže nám stříbrná placka spadla do klína i bez mého heroického výkonu.

Suma sumárum jsme k vlastnímu překvapení v takových podmínkách naběhali na střídačku každý 83 kilometrů, více jak 5300 výškových metrů a z celkových 24 hodin nevyužili jen 16 minut. Myslím, že to druhé místo a skvělé naladění na celý rok jsme si zasloužili! 

Díky mému parťákovi, všem, kteří nás podporovali i celému týmu okolo Ještěd Skyrace za tu intenzivní show, kterou doporučujeme nezkoušet doma!