Přeběh z Torina do Marseille

Jak se rok s rokem sešel, rád bych si tu zrekapituloval tři dosti zásadní sportovní zážitky, které se mi díky práci a lidem kolem mě povedlo v loňském roce celkem úspěšně zvládnout. Pojďte se mnou vyrazit na první z nich. 

Od absolvování tohoto dobrodružství už nějaký čas uplynul, vzpomínky ale měly alespoň čas se vstřebat a tělo i mysl si odpočinuly. Můžu tedy relativně věrně popsat vlastní zkušenosti tak, aby byly srozumitelné i nezasvěceným čtenářům.

Nevybraná dovolená a poukázky na letenky ještě z předešlých Vánoc mi umožnily uskutečnit trochu nevšední nápad – sólo přeběh z jednoho letiště na druhé. Výběr padl na úsek mezi Torinem a Marseille. Jsou mezi nimi totiž dost pěkné hory.

Koncept byl jasný. Běžet po vlastní ose, dokud nebudu mít dost. A tak v pondělí, sbalený do 25litrového batohu, nasedám v Praze do letadla a kolem půl šesté už vybíhám. Po necelé hodině běhu se začíná stmívat, takže většinu dnešního úseku zdolávám ve tmě. O tom ale to dobrodružství přeci je. Nocleh nacházím v opuštěném kempu pro karavany.

Úterní ráno je chladné, ale kilometry se samy neuběhnou, a tak vyrážím. Podle mapy na hřeben cesta vede, ale realita je trochu jiná. Odměnou za přes hodinu trvající výšlap mokrou, vysokou trávou, je snídaně s východem slunce a pohled na zasněžené vrcholky hor v dálce.

Po překonání nádherného hřebínku sbíhám na “oběd” do údolí. Dva obložené chleby a dvě Coly dodávají sílu, takže vyrážím vzhůru křížovou cestou na Sacre di San Michele. Dokonce si občas i do kopce popoběhnu, ale spíš se po cestě křižuji.

V poslední fázi mi dochází voda a konečně zjišťuji, co jsou místní hory a kopečky zač. Kombinace nadmořské výšky, sychravého počasí a techničnost trailu nemilosrdně ukrajují síly. Naštěstí jsem ale našel parádní místo na spaní - u medvěda, neboli Pian dell´Orso. Zde marné pokusy o rozdělání ohně končí usnutím. I tak to byl skvělý den.

Středa, den třetí, začíná opět za tmy. Spolu se mnou pobíhají na úbočích hory ještě kamzíci a jejich svítící oči na mě koukají jako na zjevení. Začátek cesty je dost technicky náročný, místy skoro lezecký, a tak jsem rád, že jsem včera nešel dál. Udržet směr ve tmě je trochu o štěstí, a tak doufám, že jsem si ho s sebou zabalil dost.

Rozednívá se, až když překročím hlavní hřeben. Dávám si snad zasloužený odpočinek v ranním slunci. Hory tu mám teď jen pro sebe.

Sbíhám a občas slézám do údolí. Fixní řetězy, mokré kameny a ztrácející se značka jsou tu denním chlebem. Přesto odhodlaně postupuji. Nějak se dolů dostat musím. Navíc mě žene vidina oběda, který konečně nebude jen MANA se studenou vodou.

V údolí nacházím samoobsluhu, doplňuji zásoby a vyrážím dál. Dole je opět dost teplo, ale čím stoupám výš a vzdaluji se od civilizace, je chladněji. Probíhám zaniklými vesničkami, brodím potok s botami v rukách a zase stoupám. Jinak než nahoru nebo dolů to tady moc nejde. Po tom, co jsem se vyhoupl do sedla, kde jsem si dal rychlou svačinu, zase padám dolů. Mlha a drobounký déšť jsou neúprosné.

Dole na mě čekají dva ovčáčtí psi. Naštěstí ale mají nedaleko svého pána, tak jsem ušetřen. Do vesnice, kde plánuji dnes přespat, dobíhám zkratkou po silnici, abych nezůstal někde v divočině.  Zde mě nečekaně zachrání “Apré ski/Cyklo bar”. Milá obsluha mi dokonce udělala dva cheeseburgery, takže má dnešek i dobrý konec. Kolem deváté ulehám pod smrk k fotbalovému hřišti, což se ukáže jako nerozumná volba. Bez střechy nad hlavou mě totiž čeká nemilé překvapení.

Čtvrteční ráno bylo asi nejkrušnější, a to rovnou dvakrát. Asi ve 2 hodiny mě vzbudil déšť a musel jsem se přesouvat. Když se ozval oficiální budík, stále ještě pršelo. Bohužel nemělo přestat celý den. Po výšlapu sjezdovky a nekonečném stoupání nad ní se konečně rozednívá.

Snídaně u potůčku s výhledem na protější hřeben, který přes noc pocukroval sníh, je ale k nezaplacení. Je to takové utrpení s malými, ale krásnými okénky nádherných výhledů a nezapomenutelných okamžiků. Na chvíli mě zachraňuje otevřené refugio s dekami, kde naberu síly, ale pak mi stejně dojde, že musím dál. Mým cílem je dneska Francie. Vrcholem dne byla zastávka v Rifugio Willy Jervis, kde si dávám oběd a suším věci.

A pak zpátky do deště. Ještě kousek nahoru a už jsem ve Francii. Pak seběhnu dolů k řece Le Guil a odtud nádherným, ale trochu krutým údolím stoupám asi 1000 výškových metrů k refugiu. Dole bylo vedro, na chvíli totiž vykouklo podzimní slunce. Déšť, mlha a zima na sebe ale nenechávají dlouho čekat. Příroda tu byla naprosto úchvatná. Místy mi to svou nehostinností a rozlehlostí připomínalo spíše Anglii nebo Island. Kochal jsem se a šlapal dál. Místo na spaní jsem našel naprosto geniální. Dosti omšelý, ale prázdný, a hlavně otevřený, Winterraum. Nadšením jsem se šel okoupat do nedalekého ledového potoka.

V pátek už mám všeho trochu dost, i když v dobrém. Stále ale prší a je celkem slušná zima. První sedlo překonávám za pološera. Nikde nikdo, ruce mi naštěstí rozmrzají. Snídaně je trochu ukvapená, ale moc jídla už nemám. Konečně se vydávám k poslednímu sedlu tohoto výletu.

Po trochu náročnějším výstupu na mě čeká překvapení ve formě sněhu. Bohužel s ním přišel i dost silný vítr, a tak se vydávám na nejméně oblíbenou část. Seběhnout musím 30 kilometrů zpět do civilizace, a s batohem to věru není žádná slast.

Posledních 12 kilometrů vede po asfaltu, a tak jen bezmyšlenkovitě dávám jednu nohu před druhou a vyhlížím předem neurčený bod, kdy zastavím hodinky, umyju se, převléknu a někoho stopnu. Navzdory předešlým zkušenostem mi zastavuje první auto. Oficiálně tím ukončuje tento můj výmysl.

Pokud by někdo chtěl něco podobného zkusit, můžu vřele doporučit. Ať už v Alpách, Čechách, nebo kdekoli jinde na světě. Protože člověk je většinou silnější, než si myslí.

Velké díky patří podpoře od Hannah. S sebou jsem měl totiž pár kousků, které mi umožnily si výlet užít o trochu víc. Jednalo se především o lehký péřák Hannah Loft 250 a nafukovačku Curt 6,0. V záloze jsem měl taky péřovou bundu Adrius, kterou jsem hlavně po ránu nosil i při běhu.

Celou trasu najdete na odkazu z map: https://bit.ly/3FLfhlO případně lze kouknout do profilu v aplikaci Strava: https://strava.app.link/JZDYHwgedSb