Výprodej vrcholí
slevy až 50 %
27. 6. 2022 1917x přečteno 5 min
Když jsme před časem (přijde mi to jako včera) s radostí oznamovali rodinám a přátelům, že čekáme miminko, zaskočily nás některé jejich reakce. Většina lidí nám po gratulacích říkala: „Tak to máte utrum s cestováním," nebo: „Tak to se usazujete a s cestováním končíte? “ apod. Někdy vycházeli ze svých zkušeností a někdy asi jen předpokládali.
Samozřejmě jsme z toho byli velmi zaskočení a nevěřícně jsme kroutili hlavou. Nechápali jsme to. A svým způsobem jsme to ani chápat nechtěli. Nechtěli jsme si připustit, že bychom cestovat s miminkem nemohli. Vždyť přece, jaké si to uděláme, takové to budeme mít. Proč by naše dítko nemohlo milovat to, co milujeme my? Dělat to, co děláme my? Když ho k tomu povedeme, bude to mít přece rádo. A navíc to budeme dělat všichni spolu. Nenechali jsme si vzít naše iluze. Možná trochu naivní, ale co…
Milujeme cestování a chceme Máťovi ukázat celý svět!
Teď je Matymu už přes rok a půl a je vidět, že se na něm naše vášeň podepsala. Miluje cestování. Miluje pohyb. Miluje akci. Miluje být venku. Miluje být v přírodě. Miluje být někde a něco dělat. Všeobecně je rád na čerstvém vzduchu. Má rád lidi a jejich přítomnost vyhledává. Miluje zvířata. Atd.
Někdy je to trochu únavné, protože je to neposeda a pořád by někde něco chtěl dělat. U hraček zatím moc nevydrží. Ale víte co? Nevadí nám to. I když jsme občas pěkně vyřízení, jsme rádi, že je naše dítko aktivní a je rádo venku.
Dny, kdy jsme třeba nemocní a nemůžeme ven, jsou pro nás všechny utrpením. Zvláště pro Máťu, který nechápe, že má zvýšenou teplotu a ven nemůže. Protože on se cítí, že mu nic není a chce jít do lesa na procházku, na houpačky, házet kamínky do rybníka, vyjet si na kole na rozhlednu, anebo jen na zahradu za Kesinkou. Nosí mi boty a se slovy „mami pá“ ukazuje směrem ke dveřím.
S Matym jsme v pohybu a aktivní už od malinka. Nenechali jsme se zastrašit výroky ostatních a prostě jsme si řekli, že to zkusíme a uvidíme. Když to půjde, bude to super. Když to nepůjde, nebudeme tlačit na pilu a prostě uvidíme časem. A tak už od malinkého miminka jsme ho pořád vozili venku v kočárku a snažili se s ním být aktivní, jak jen to bylo možné. A hlavně být venku na čerstvém vzduchu. Nechtěli jsme a stále nechceme z něj mít pecivála, který chce jen pořád sedět doma u hraček, u TV, u tabletu, u mobilu apod.
Přijde mi, že každý výlet si Maty už od malička užíval. Pokud zrovna nespinkal, nadšeně pozoroval okolí a ručičkama (často i pusou) zkoumal nové věci jako například větvičky, kamínky apod. Nechtěl o nic přijít a chtěl všechno zkoušet a ochutnat. Což mne fascinuje do teď. Rád poznává nové věci, a to se nám moc líbí.
Ale ANO, cestování s malým dítkem je prostě jiné. V jistém ohledu náročnější. Ale rozhodně ne nemožné.
Pro nás s Michalem to bylo o přizpůsobení se Matyho potřebám a denní rutině. A to častokrát na náš úkor. Často nás to omezovalo a nemohli jsme dělat zrovna to, co bychom normálně dělali nebo chtěli dělat. Ale nevadilo nám to. U nás to bylo o prioritách, a tak to platí do teď. Prioritou pro nás je Máťovo pohodlí a spokojenost a přes to vlak nejede. My se přizpůsobíme. Myslím, že jako vše, je to o zvyku. A Maty si na cestování zvykl a troufáme si tvrdit, že má cestování rád.
Je to náš malý cestovatel.
Cestování s miminkem nás naučilo, že je potřeba myslet na vše. Alespoň se o to pokusit. Vždy vás něco může zaskočit.
Několikrát jsme zažili situace pro nás nové, nečekané a vždy jsme se s nimi museli poprat. Jen tak pro představu uvádíme tři situace, které se nám staly.
Loni v červnu jsme free kempovali na super spotu u rybníka kousek od Pelhřimova a řešili jsme, jak Máťu zabezpečit při spánku vzadu na vyvýšené posteli. Máťovi bylo 9 měsíců a při spaní dost „cestoval“ po posteli. Tenkrát bylo moc hezké počasí a my jsme s Michalem chtěli ještě posedět venku s výhledem na vodní plochu. Jenže Máťa už měl čas večerního spánku, a tak jsme ho potřebovali uložit.
Lámali jsme si hlavu s tím, jak to vymyslet, aby Máťa mohl v klidu spát uvnitř a my si mohli sedět venku před autem bez obav, že se z té vysoké postele skutálí dolů.
Nakonec jsme udělali barikádu z peřin a polštářů. Ty jsme navršili na sebe tak, aby mu zabránily sjet z postele dolů, kdyby se vícekrát překulil. Navíc jsme na vrch barikády dali hrnec s příbory, aby nás jejich řinčení při Matyho větším pohybu varovalo, že se tam něco děje a my měli čas zareagovat. Líp jsme to prostě v danou chvíli nevymysleli. Ale víte co? S Michalem jsme si opravdu užili chvíli klidu o samotě venku a Máťa mezitím hezky chrupkal a nabíral síly na další akční den.
Zpětně mi někdo doporučil, že jsme ho měli nechat spát ve vajíčku (autosedačce) přes noc. To mne nepřišlo pohodlné a myslím, že naše barikáda nakonec bylo dobrým řešením.
Asi dva týdny na to jsme vyrazili free kempovat na Pálavu, kde to milujeme. Velkou část cesty tam prospal a my tak mohli frčet a odpočítávat kiláky do cíle. Když se však vzbudil, potřebovali jsme ho vyvětrat (byl pařák) a taky nakrmit.
Z hlavní silnice jsme zahlédli rybník a sjeli přes otevřenou závoru téměř k němu. Zaparkovali jsme pod stromy, aby se naše posádka ve stínu ochladila. To jsme ocenili všichni včetně naší psí cestovatelky Kesinky. Matymu jsme vyndali ven dětskou židličku a v klidu jsme ho nakrmili. I my jsme se občerstvili a užili si příjemného stínu. Chvilku jsme tam ještě počilovali a pak jsme se vydali zpět na hlavní silnici.
Alespoň jsme to měli v plánu, ale zavřená závora nám v tom zabránila. V okolí nikde nikdo. Závora nešla objet ani otevřít. Cesta vedla jen k vodě odkud jsme přijeli. Přes pole bychom si to s dodávkou Rudym nelajzli. Venku děsnej pařák a nám se v autě paří 9měsíční mimino. Docela prekérka. Stres.
Po chvíli diskutování jsme se rozhodli, že zavoláme na policii. Objasnili jsme jim naše uvěznění a že to potřebujeme co nejdřív vyřešit, protože v autě máme miminko. Jinak by nás to nějak extra nerozrušovalo. Než policisté dorazili na místo, vytáhla jsem kočár a Máťu vozila ve stínu stromů, aby mu bylo fajn.
Začali shánět majitele pozemku, aby přijel závoru otevřít, když se mu povedlo nás tam zamknout. To se nakonec podařilo a majitel nás přijel vysvobodit.
Bylo nám řečeno, že tato závora se otevírá pouze jeden den v roce – no a ten jsme samozřejmě vychytali my "šťastlivci".
Kdybychom byli bez Máti, tak by nás to tak nenervovalo, ale vědomí toho, že se nám v autě peče dítě, bylo na prd. Ale každá situace se dá nějak zvládnout, takže i tuto jsme vyřešili tak, aby to bylo nejpohodlnější pro Matyho.
Když jsme loni v září vyrazili s Rudym free kempovat do Českého ráje, museli jsme pět minut po výjezdu zastavit bokem od rušné silnice, abychom mohli jít Máťu uložit do postele, protože zaboha nechtěl spát v autosedačce a vlastně v ní nechtěl být vůbec. Hodně mu do očí svítilo sluníčko a vztekal se tak, že bychom takhle jet nemohli. Plakal. Byl k neutišení, byl unavený a drásal se ven z té prokleté autosedačky, která ho v tu chvíli hrozně omezovala.
Zklidnil se až u mě v náručí. Takhle jsme s ním jet však nemohli. Zastavili jsme a prostě jsme si šli všichni dáchnout dozadu na postel. Máťa v klidu hned usnul a vyspinkal se do růžova. A my tak ztratili přes dvě hodiny času, kdy měl při přejezdu v klidu spát. Ale co. Občas to i přes všechny vaše plány nevyjde. Často...
Takových situací by se našlo samozřejmě mnohem víc. Ale to už by bylo na delší čtení.
Stejně jako každá mince má dvě strany, jsou i situace, které ty méně příjemné vyváží. Nejen to. Ony je převáží. A to jsou přesně ty šťastné momenty, kvůli kterým víme, že to stojí za to.
První společná venkovní koupačka. Pikniky na dece. Nadšený smích při návštěvě první ZOO. První pořádná kempovací snídaně v lese. První večerní mytí v autě. Nadšené prozkoumávání místa, kde zrovna kempujeme. První společný výšlap. První ochutnávání místní zmrzky. První zdolaný vrchol. První výhledy. První rozhledna. První nošení v krosničce. Společná probuzení. Setkání se šnekem. Návštěva skal…
Jestli i vy plánujete s malým mimčem cestovat, tak s chutí do toho!
Nenechte se nikým odradit. Je pouze na vás, jak si to jako rodina nastavíte a jak to budete společně zvládat.
Ano, nastanou situace, na které vás nikdo nepřipraví, ale o tom vlastně celé rodičovství je, ne? Navíc, co jiného bychom dětem měli předávat než to, co děláme rádi. Nejraději. To, co milujeme!
Proto s Matym nesedíme doma na zadku! Cestujeme!
Aktivní maminky ocení pohodlné šaty Hannah Catia či sukni s legínami Relay (ve které si mohou bez obav kamkoli sednout). Sukně je ideální s bílým tričkem Marme nebo černým Chucki.
