16. 9. 2022
A máme zabaleno. Opět po 6 letech vyrážíme k našim sousedům na Slovensko, kde naše záliba v turistice začala.
Vyjíždíme, jako už obvykle, ve večerních hodinách, aby Matyáš co nejvíce cesty prospal. Zhruba Po 5 hodinách projíždíme Rožnovem pod Radhoštěm a jelikož jde spaní už i na nás, rozhodneme se tady zastavit a přespat.
Druhý den ráno ještě navštívíme místní Valašské muzeum přírody a v poledne už opět uháníme dál. Chvilku nato přejíždíme opuštěné státní hranice Slovenska a míříme k naší první zastávce, kterou je Kralovanské jazero. To se nachází na samém okraji Národního parku Malá Fatra. I pozdě odpoledne je venku ještě celkem vedro, tak se jdeme podívat, zda se dá vykoupat. Voda je čistá a spolu s úžasnou okolní krajinou je tenhle zatopený lom opravdu krásným místem. Místní parkoviště se na noc uzavírá, a tak na přespání přejíždíme o kus dál.
Ráno se vracíme opět k jezeru, odkud začíná naše dnešní trasa. Z vesničky Šútovo se vydáváme po modré značené cestě vzhůru. V polovině cesty míjíme krásný Šútovský vodopád, kde si dáváme malé občerstvení.
Zhruba po 4 hodinách jsme nahoře na vrcholku Steny-južný (1625 m n. m). Odtud se přes Hromové dostáváme do o cíle dnešního výletu a tím je vrchol Chleb vysoký 1646 m n.m. Na něm už je celkem dost turistů, neboť kousek odtud jezdí lanovka, a to vždy znamená zvýšené zahuštění prostoru. Ještě kousek jdeme po hřebenovce a pak už se po zelené cestě vracíme zpátky do údolí. Užíváme si úžasné horské přírody i výhledů. K dodávce dorážíme po 8 hodinách chůze a jelikož je stále velké teplo, jdeme se ještě vykoupat.
Protože panují tropické teploty, celý den trávíme u vody v zatopeném lomu. Až další den se přesouváme kousek od Ružomberoku, do městečka Hrabovo. Tady máme v plánu další výlet zakončený koupáním v místní vodní nádrži. I dnes jsou vysoké teploty, a tak jsme rádi, že velká část trasy na vršek Sidorovo vede lesem, který nás chrání před silou slunečních paprsků.
Lehce po poledni se vracíme zpět a už se nemůžeme dočkat, až se osvěžíme koupáním. Když však přijdeme k vodě, její stav nás trošku zarazí. Nejsme žádní cimprlíci, ale tohle se nám moc nelíbí. Je ale takové horko, že se v ní koupe celkem dost lidí i přes její špatnou kvalitu.
Matymu se voda také moc nezamlouvá, ale i tak ji chce vyzkoušet a já se nechávám přemluvit. Jdeme se koupat. Když však do vody vkročíme, přes silnou mazlavou vrstvu na dně se téměř nemůžeme udržet na nohou. K tomu se přidává slabý zápach, takže po pár metrech se otáčíme a jdeme ven. Jako malou útěchu za nevydařené koupání máme pro Matese jízdu v elektrickém autíčku.
Pokud člověk nechce strávit půl dne čekáním, může si na vybraných atrakcích ještě připlatit několik eur a fronty tak obejít. My této možnosti využíváme hned několikrát, jinak bychom se na některé vůbec nedostali. Vše lze platit formou čipu v hodinkách, které u vstupu dostanete, což se mi zdá jako super řešení. Člověk tak nemusí s sebou tahat peněženku, či nějaké žetony.
Po včerejším výstupu dnes volíme odpočinkový den v nedalekém Aquaparku s názvem Tatralandie. Vstupné je na celý den 30 euro na osobu (děti do 6 let zadarmo) a k dispozici je několik druhů bazénů a spousty vodních atrakcí. I přes její obří rozlohu je brzy park zaplněn lidmi a na tobogány se tak čekají nekonečné fronty.
Co se týče bazénů, tak těch je zde hned několik druhů. Od termálních, dětských brouzdališť, bazénů s barem, až po bazén pro potápění v brýlích. Všude se však musí počítat s velkým počtem lidí. Brány Tatralandie opouštíme zhruba kolem 18 hodiny, možná ještě více unavení než předchozí den.
Jelikož včerejší regenerace neproběhla úplně dle našich představ, rozhodli jsme se dnešní túru malému Matymu trochu ulehčit. Na plánovaný vrchol Chopok tak pojede s Markét lanovkou.
Já, jelikož tento druh cestování nemusím, volím pro dnešní den výstup běžecký. Sraz bude nahoře u východu z lanovky. Hned po snídani tedy vyrážíme každý svojí cestou a zhruba po dvou hodinách se potkáváme na Chopoku (2023 m n. m). Rychle se jdeme podívat na jeho vrchol a pak už kvapem opouštíme toto lidmi přecpané místo a vydáváme se po červené trase pěknou hřebenovkou.
Ta vede přes okolní vršky Dereše, Polana a po několika kilometrech nakonec padá zpátky do údolí. Všude podél cesty je spousta borůvek a v nižších polohách i stejné množství malin. Nepamatuji si, abychom se někdy s Matesem těchto sladkých plodů přejedli. Prostě tomuto výletu nechybělo opravdu nic.
Naše cestování se přehouplo do své druhé poloviny a my se tak ocitáme v ráji této země. Stejně jako před 6 lety se i dnes vydáváme po jedné z nejznámějších cest, Suché Belé. Jediný rozdíl je v tom, že ji letos s námi absolvuje náš pětiletý syn. Jsme moc zvědaví, jak se mu trasa korytem řeky bude líbit.
Hned po pár metrech je nám patrný veliký rozdíl. Letos je velký nedostatek vody a tekoucí řeku nahrazuje jen slabý potůček. Ovšem ani to nemůže zkazit kouzlo tohoto nádherného místa. Přechody po dřevěných lávkách a šplhání po žebříčcích se Matyášovi moc líbí a z celé cesty je naprosto nadšený. Pro nebezpečné úseky máme s sebou jištění, abychom vše měli pod kontrolou. Jediné, co bych provozovatelům vytknul, je celkem žalostný stav některých lávek. Spousta uhnilých či zcela chybějících stupínků vytváří v některých místech celkem komplikovaný průchod a zbytečně se zde riskuje zranění turistů.
Na závěr výletu si v místní restauraci dáváme výborné jídlo k obědu.
Ze Slovenského ráje už míříme do Vysokých Tater. Máme v plánu zde strávit několik dní a pokud dovolí počasí, tak i vylézt nějaké ty kopce. Jako stání volíme parkoviště hned u silnice, kousek od Starého Smokovce. Zároveň nám poslouží jako výchozí bod pro naše túry.
První dva dny vyrážíme s Markét na výlety každý zvlášť a oba dva si dáváme pořádně do těla. Já si volím okruh s výšlapem na Slavkovský štít a Markét hřebenovku přes Polský hrebeň a Sedlo Prielomu. Ten druhý se zatím věnuje Matyášovi a podniká s ním jen malé výlety, aby šetřil jeho síly na závěrečný společný výšlap. Ten si malej sám přál, a tak to bude taková tečka za naším cestováním po Slovensku.
Na závěr nás čeká výstup na vrchol Kriváň ve výšce 2494 m n. m. a ještě večer přejíždíme na parkoviště v jeho dosahu, kde se dá i přespat. Ráno v 5 hodin nás už budí ruch přijíždějících vozidel a před sedmou i správce parkoviště. Za stání na celý den mu platíme 5 euro a začínáme se chystat na cestu.
Před 8 hodinou už tak stoupáme lesní cestičkou na náš dnešní cíl, který se v dáli tyčí nad našimi hlavami. Cesta nám celkem rychle utíká, a tak se po 5 km ocitáme na rozcestí v Krivaňskom žlabe. Odtud na vrchol začíná velmi zajímavá část trasy se spoustou lezeckých pasáží, které se malému náramně líbí. Z cesty je tak unešen, že celou její délku až nahoru zvládne po svých a poprvé zvládá celý výstup na vrchol zcela sám. Odměnou nám všem je úžasný výhled na téměř celé pohoří a jeho okolní štíty.
Po krátkém občerstvení a vrcholové fotečce se vydáváme na cestu zpět přes Jamské pleso. Dolů si Matyáš vesele poskakuje a vůbec nemá zájem se nechat nést v nosítku. K dodávce se tak všichni dostáváme po celodenním pochodu s 15 kilometry v nohách.
Opouštíme úžasnou oblast Slovenska a vracíme se domů. Jsme moc rádi, že jsme se na toto nádherné místo opět po čase vrátili a mohli místní krajinu ukázat našemu malému cestovateli. I když jsme tu byli pouze na 14 dní, stihli jsme toho celkem dost.
Navštívili jsme NP Malá Fatra, Slovenský ráj a NP Nízké a Vysoké Tatry. Zavítali jsme rovněž i do několika termálních bazénů a dvou aquaparků. Odvážíme si s sebou opět krásné vzpomínky a mnoho zážitků. Navíc je vidět, že už i Matyášovi se turistika dostala pod kůži a každý výlet či výšlap si velmi užíval. Máme radost, že se nám daří předávat mu lásku k přírodě.
Ahoj Slovensko, určitě se v budoucnu ještě uvidíme
Přihlášení pomocí e-mailu
nebo rychlé přihlášení
Jsi tu poprvé?
Registrace nového zákazníka