close

Hlavní menu

             

Granťáci "dnes letím" s námi sdílejí zážitky

Tučňáci a jiné zvířectvo Patagonie

Patrik a Hanka, kteří loni procestovali národní parky Jižní Ameriky nám poslali trochu jiné zážitky. Naprosto je uhranulo tamní zvířectvo, zejména tučňáci. Přečtěte si, jak vnímají pohled na zvířecí svět Patagonie svýma očima...

Co se týká zvířat, jsme milovníci těch větších, co se dají lehce zahlédnout, než že bychom hodiny trávili hledáním brouků v trávě. A právě v Patagonii se nacházejí jedny z nejroztomilejších zvířat naší planety - tučňáci. 

Trochu jsme se obávali, že jedeme “s křížkem po funuse”, protože se v Patagonii zdržují do konce března, a my tu byli na přelomu dubna a května. Bylo nám vysvětleno, že pokud nějaké spatříme, bude jich jen pár a budou to většinou ti jedinci, kteří nemohou z nějakého důvodu migrovat. Takže moc staří a nebo nemocní. 

No divili byste se, ale předpověď byla špatná. Sice jsme neviděli tisíce tučňáků, ale i se stovkami jsme byli nadšení. Ale hlavně, z čeho jsme byli nadšení, že jsme se nenechali zatáhnout do místních známých atrakcí a nesdíleli tak tyto momenty s další tisícovkou turistů. Navštívili jsme několik míst, které byly plné nejen tučňáků, ale i rypoušů, lachtanů, keporkaků anebo kosatek.

Cíl je jasný: vyhnout se "turistické pasti"

Z úchvatného parku Torres del Paine jsme si to chtěli namířit přímo na ostrov Magdalena, kde údajně má být nejvíce tučňáků Magellanských, ale díky našemu Lonely Planet průvodci jsme zjistili, že je to turistická past, kde zaplatíte kolem 180.000 chilských pesos (5 500 Kč), dojedete na ostrov lodí, můžete chodit jen po vyznačené trase a za hodinu jste zavoláni zpět na palubu a musíte odjet. Tak jsme začali hledat i na Tripadvisor aplikaci, ale zobrazil se stejný výsledek. Naštěstí jsme ale díky dalším aplikacím a místním obyvatelům a jejich radám objevili několik míst, kde jsme si užili několik dní s těmito zvířaty.

Vyléčit se a vyrazit

Po několika trekových dnech, co jsme zase prošlápli své pohorky, jsme bohužel onemocněli a byli nuceni si vzít AirBnb, abychom se vyléčili a byli brzy zase plni sil na další dobrodružství. Naštěstí to nemělo dlouhého trvání a po necelém týdnu stráveném v Punta Arenas jsme naskočili do Marcela a vydali se přes hranice Chile - Argentina do malého města Rio Gallegos

K mému překvapení na hranicích nás skoro vůbec nekontrolovali a my měli snadný přesun. Argentina je skvělá pro overlanders a lidi, kteří žijí “vanlife”. Díky svým benzínkám, které se jmenují YPF je to v Jižní Americe o dost snazší. Mají čisté záchody, teplé sprchy, wifi a dokonce i kantýnu, kde si dáte teplé jídlo. Navíc tu není tolik oplocených míst, jako v Chile, takže se dá zaparkovat a kempovat prakticky všude.

Procházíme zkamenělým lesem z dob dinosaurů

My jsme si vyhlédli Rio Gallegos z důvodu nejen, že je u moře, ale i v okolí má několik lodních vraků, které se nabízejí k focení. Bohužel nám počasí nepřálo, a tak jsme stoupali více nahoru, za teplem a zvířectvem. Nicméně pár fotek jsme stihli a dokonce jsme cestou narazili na Bosque Petrificado neboli zkamenělý les, kde jsme mohli obdivovat zkamenělé stromy o výšce několika metrů z dob dinosaurů

Vše o tomto místě nám vyprávěl zapálený ranger, který se zuby nehty snažil artikulovat, abychom mu rozuměli. A povedlo se mu to. Celé okolí dříve, za dob dinosaurů, vypadalo úplně jinak! Vše bylo zelené a všude byla džungle. Teď je vše vyschlé, ale aspoň se lépe daří najít různá naleziště. Ne nadarmo je Argentina místem s největšími archeologickými nalezišti

Zkamenělý les je starý přes 150 miliónů let. Díky vulkanickým erupcím se některé kostry či stromy zachovaly. Pokryla je láva, zkameněly a čekaly na své odhalení až doteď. My se svou představivostí jsme viděli ty ohromné stromy, jak z nich ukusují stegosauři či brontosauři a nad námi se vznáší pteranodon.

Zpět za zvířady dnešních dní

To ale není možné, a tak zpátky do reality a za zvířaty dnešních dní. Jako první naše kroky vedly do Penguinera Cabo Dos Bahias a bylo to nezapomenutelné! Tučňáků bylo stále několik stovek a zrovna se vraceli z lovu a vyskakovali z moře. Hledali si pak svoje nory a upozorňovaly ostatní, že už jsou doma. Jejich skřek byl velmi impozantní a jedinečný. Dokonce jeden tučňák svým křikem vyhrožoval pásovci, aby vypadl z jeho nory a nehledal vajíčka. 

Na místě je molo, po kterém se výhradně chodí, jinak to není povoleno. A kousíček od mola byl i malý domeček, kde bydlel místní ranger, který se vždy po třech měsících střídá s jiným, aby stále dávali pozor na tučňáky. A protože tam byl celou dobu sám, byl rád, když si může popovídat.

 Nechal nás se u něj dokonce vysprchovat a moc krásně nám popisoval celou historii tučňáků. I přes to, že umíme pouze lámanou španělštinu, domluvili jsme se. Říkal, že se většina tučňáků odstěhovala do tepla a tady zůstaly buďto ty velmi mladí anebo staří a nemocní. Jen pár posledních zdravých rodin zůstalo. 

Takže jsme vlastně měly štěstí a bylo jasné, že čím více pojedeme nahoru, tím více tučňáků uvidíme. Vzpomněli jsme si na ostrov Magdalena, kde jsou opravdu už jen ti nemocní anebo velmi mladí tučňáci odkázáni na smrt. A tak jsme tu strávili krásné dva dny, poslouchali neustálé halekání nejen tučňáků, ale i rypoušů, kteří byli na nedalekém malém ostrůvku a vyčkávali.

Rypouši na dosah

Další zastávkou byla pláž Isla Escondida, kde jsme měli rypouše přímo u sebe. Člověk z nich měl respekt. Přeci jen to nejsou malá zvířata a až jsme se divili, jak byla mrštná! Svými krky se mlátili navzájem a nebáli se vycenit i zuby. Taky neuvěřitelně smrdí, takže si neumím představit, jaké to je, když Vás jeden z nich kousne.

Měli jsme namířeno do Puerto Madryn. Cestou jsme ještě viděli několik lachtanů, hravě skákajících keporkaků a v Trelewu dokonce největší repliku dinosaura na světě! No a nakonec jsme zakotvili na tři týdny na fince La Carmelita, kde jsme poznali skvělou rodinu z Bolívie, která žila v Americe a usadila se v Argentině. 

Učíme se farmařit

Dohromady měli 4 koně, 5 psů, kočku, slepice, kachny a 2 lamy, které jsme si díky sladkým mrkvičkám ochočili. Strávili jsme tu 3 týdny a pomohli postavit kotec na seno pro koně, uklidili nespočet pokojů pro hosty, krmili, vařili a naučili se krapet farmařit. S rodinou jsme dodnes v kontaktu a máme na ně krásné vzpomínky

A dokonce jsme upgradovali Marcela na level No.100. Protože jsme se chystali do Bolívie, kde přes noc bývá -15 stupňů, nemůžeme spát ve střešním stanu, a tak bylo potřeba poupravit vnitřek na pohodlné spaní. A povedlo se neskutečně!  

Hanka a Patrik