close

Hlavní menu

             

Červen 2020

Výjezd do pralesů na Slovensku

Koronavirusová krize vrcholí, a v téže době vrcholí i přípravy na výzkum, při kterém se budou, tak jako každý rok, sbírat data pro výzkum dynamiky a disturbančních režimů v posledních fragmentech pralesů v Evropě.

Tentokrát se po pěti letech vracíme na samotný východ Slovenska. Přímo do jeho pravého horního rohu, do jednoho z nejimpozantnějších pralesních pozůstatků jménem Stužica, patřícího do Světového dědictví UNESCO.

jedno z nejimpozantnějších pralesních pozůstatků jménem Stužica

Ráno nakládáme auto a vše několikrát kontrolujeme. Po 10hodinové cestě celým Českem a Slovenskem dorážíme na místo, kde začíná divočina, a také hranice s Ukrajinou. Jedná se o vesnici Nová Sedlica - nejvýchodnější osídlený bod Slovenska. Svéráznost a malebnost kraje se vyjevuje hned po překročení hranice okresů Humenné a Snina. 

Je tu vidět svéráznost a malebnost kraje

Začínají se objevovat nápisy v azbuce, pravoslavné kostely, dřevěné kostelíky a pestrobarevně zdobené domky. Cesty lemují malá políčka, háje se starými stromy a v dálce se tyčí Bukovské vrchy v národním parku Poloniny - nekonečné lesy, ve kterých nás čeká dvoutýdenní práce.

Cestou potkáváme auta pohraničníků. Zastavují nás, ale chtějí pouze narychlo prohlédnout kufr. Hned nás posílají dál. Náhodné kontroly jsou zde běžné. Převaděčství a pašování je tu dlouholetým problémem.

v národním parku Poloniny

Hned ze začátku se projevuje ochota místních. Pracovníci lesní správy a pohraničníci nám vyvezli věci k chatě, která je hodinu chůze od Nové Sedlice do kopce. Vítá nás déšť a kopa batohů, připravených na odvoz, tak čelí průtrži mračen. Vše je zatopené.

Při měření v pralese nás celkem neomylně sledoval déšť

Hned po vstupu do pralesa Stužica nám stromy prozrazují svá tajemství. Dřeviny impozantních rozměrů, staré několik set let. Některé stojí přímo na našich výzkumných plochách. Velké množství mrtvého dřeva a hustá vegetace, z níž odkapává voda. 

už při vstupu do pralesa na vás obklopí pralesní "tajemno"

Překračujeme mrtvé rozpadající se stromy a přemýšlíme, jak staré mohou být. Určitě stovky let. Možná se kolem nich potulovali vojáci během druhé světové války a zřejmě i té první.

Některé naše výzkumné plochy jsou vzdáleny i 2,5 hodiny chůze lesem. Chodíme převážně v dešti. Při bloudění takovým biotopem si člověk uvědomí význam ekosystémových funkcí pralesa, jako např. zadržování vody.

vše je podmáčené

Některé části byly extrémně podmáčené. Báli jsme se, že nás bahno celé pohltí. Všude kolem nás jsou potůčky a prameny. O suchu a teple ani vidu ani slechu, ale výzkum si zpříjemňujeme výstupem na vrch Kremenec, kde se setkává Polská, Slovenská a Ukrajinská hranice. Po 42 přeměřených plochách ve Stužici se přesouváme do rezervace Havešová, kde se celý proces opakuje. Vstávání, měření, déšť a čekání na jeho konec.

neustále měříme, píšeme, zkoumáme

Po večerech sedíme u ohně a užíváme si atmosféru. Občas nám svá tajemství odhalilo i noční nebe. Je tu obloha s nejmenším světelným znečištěním na Slovensku. Pohled je to krásný, ale krátký. Přichází blýskání a mračna a silný déšť nás rozhání do chaty a stanů. 

večerní oddych u ohně pod oblohou s nejmenším světelným znečištěním na Slovensku

Výzkum sice končíme o pár dní dříve, než jsme plánovali, ale to především díky silnému pracovnímu týmu. I přes těžké podmínky nám šla práce od ruky.

jsme silný tým a vše zvládáme v termínu a ještě s rezervou

Při opouštění okresu Snina vidíme první slunce. Doufáme, že se takto povedený a kouzelný terénní výzkum ještě zopakuje a všem patří jeden velký dík.

ČZU, Česká zemědělská univerzita